Scénické ozvěny

Turnovský rodák, akademický malíř Jan Jüngling (*1946) učil v letech 2001-2012 na katedře scénografie pražské DAMU, ale ve své vlastní tvorbě se věnuje širokému okruhu malířských námětů – figurální malbě a portrétům, koním a prostředí dostihů, zátiším, abstraktním kompozicím…. Shromáždil kolem sebe skupinu přátel, kteří stejně jako on mají blízko k divadelnímu prostředí , scénografů, kostýmních výtvarníků,   ale mají také výrazné tvůrčí přesahy do oblasti volné tvorby. Když se k nim připojili také spříznění grafici nebo keramik, vzniklo žánrově pestré volné sdružení 10-12 výtvarníků, které již absolvovalo řadu společných výstav nejen po Čechách. V květnu a červnu příštího roku  jsme pro ně rezervovali místo také v našem výstavním plánu. Výtvarné výstavy klasických  disciplín jako je malba a plastika jsme již uspořádali dlouhou řadu a budeme v nich jistě pokračovat (viz anonce   výstavy bratrů Karouškových), v regionu s mimořádnou koncentrací malířů mají samozřejmě své opodstatnění .    Jana Jünglinga jsem ale požádal o větší důraz na  scénografii a tvorbu s ní spojenou.  S ní jsme se u nás dosud setkali jen výjimečně, přestože Češi patří v divadelním světě ke scénografickým špičkám. Zaměření připravované výstavy pak sebou přineslo i změnu názvu, místo Přátelé Jana Jünglinga, pod kterým proběhla jejich poslední výstava v královéhradecké Klicperce a který jste mohli číst na našem webu,  se bude ta turnovská  jmenovat Scénické ozvěny. Těšíme se, že v našem městě s mimořádně bohatou divadelnickou tradicí si Scénické ozvěny najdou četné a poučené příznivce, ale na své si přijdou i ctitelé dalších výtvarných oborů.

Miroslav Cogan

Jsme rádi, že Muzeum Českého ráje města Turnov se rozhodlo uspořádat výstavu skupiny výtvarníků, kteří mají vztah k scénickému výtvarnictví a k jeho spojení s příbuznými obory výtvarné tvorby. Scénická práce, jejíž dokumentaci vidíte na celkovém uspořádání současné expozice, je výrazem výtvarného doprovodu dramatických děl formou prostorového vyjádření.

Tak jako symbolem divadla zůstávají stále antické masky dramatu, komedie a tragédie, svůj původ si ponechávají i dva typy scénického uspořádání. Tyto typy scénického prostoru provázejí celou historii divadla a je jen rozdílné, jak se k němu v jednotlivých časových údobích přistupuje a jak je řešen prostor jeviště. Tradiční divadlo  bylo představováno dvěma formami prostorového provedení, divadlem lidovým, předváděným na tržištích, náměstích a na veřejných prostranstvích a divadlem dvorským, hraném v uzavřených sálech zámků a na místech širší veřejnosti nepřístupných. Postupem času tento typ divadla naprosto převážil a dnes představuje široce přístupnou formu scénického tvaru. Současný názor upřednostňuje prostorové členění scény podle režijního záměru, jak má předváděné drama na publikum působit. Výtvarné řešení se oprošťuje od zbytečných detailů a soustředí se na podstatný jednotící akcent.

Společná výstava výtvarníků, jejichž práce je motivována dramatem, vydává svědectví o tom, jakým způsobem se může vyvíjet současná výtvarná scéna. Čím dál víc profesionálů, pracujících ve výtvarné oblasti, je ve své tvorbě přitahováno scénografií, ať v malířském, grafickém či sochařském projevu, například performancemi a výstavními instalacemi.

Naše společné setkání sbližuje profesionální výtvarníky různých generací. Spojuje vystavující starší generace, mající zkušenosti více než čtyřicetileté praxe v oboru a scénických řešení, na nichž se podíleli převážně v divadlech a televizi s účastníky mladší generace.

Vystavují i malíři a grafici, kteří se pohybují v divadelním prostředí a sochaři, kteří svojí prostorovou tvorbou vyjadřují vztah k dramatickému umění. Expozice je nazvána Scénické ozvěny proto, že na ní vystavují ti, jimž je scénografický přístup blízký. Dává účastníkům možnost vzájemné konfrontace v dílech, jež značí profesní spojitost.                                                                        MgA. Jan Hlavatý

Výstavní sál muzea