Svátek svatého Martina připadá na období kdy končí podzim a začíná zima. Podle známého úsloví „Martin přijíždí na bílém koni“ tedy přináší první sníh.
V tuto část roku končili na vsích zemědělské práce a pastva dobytka, čeleď statcích dostávala svůj roční plat. To vše bylo důvodem k oslavě. Tradičním pokrmem byla a dosud je svatomartinská pečená husa. Na hostině také nesměli chybět koláče a makové martinské rohlíky ve tvaru podkovy.
Zvyk péci v tento den „martinskou“ husu vysvětlují je v legendách vysvětlen dvojím způsobem. V prvním příběhu se svatý Martin, který měl být právě jmenován biskupem v Tours ze skromnosti nechtěl této ceremonie zúčastnit a raději se ukryl v husinci. Zvířata jej však svým kejháním prozradila a za to byla odsouzena na pekáč. Druhá verze uvádí, že si trest upečením vysloužili husy za to, že svým hlasitým kejháním rušili Martinovi jeho kázání.
Jisté je, že tradice svatomartinské husy sahá až do středověku. Z kostí svatomartinské husy se někdy věštilo, jaká bude nadcházející zima.
Jízdy svatého Martina konané na jeho svátek jsou zvykem spíše novodobým. Vážou se ke známé legendě, v níž se Martin ještě jako římský voják rozdělil o svůj plášť s žebrákem třesoucím se zimou. V této scéně je také svatý Martin nejčastěji zobrazován a bílý kůň, zbroj a rudý plášť se tak staly jeho atributy. Proto je takto oděn i při dnešních oslavách jeho svátku, což jsou akce konané především pro dětské publikum.