Ladislav Sluka – Tradiční truhlářství – výroba gotického nábytku
Ladislav Sluka se narodil v Jablonci nad Nisou. Žije a pracuje v obci Huť u Pěnčína. Vyrábí tradičním způsobem repliky gotického nábytku a nábytek inspirovaný historickými slohy. Jako předlohy používá nejen dochované kusy z celé Evropy, ale i deskové či nástěnné malířství, iluminace a plastiky. Ladislav Sluka si v dětství přál být rytířem a později kastelánem. Natolik ho fascinoval středověk. Nakonec ale zůstal u rodinné tradice a vyučil se truhlářem. Svou lásku k historii však neopustil, začal se věnovat restaurování historického nábytku, studoval staré technologie, a nakonec si splnil svůj sen a začal vyrábět vlastní nábytek.
Při tvorbě nábytkových kusů se snaží zachovat tradiční způsoby opracování dřeva, které byly v minulosti stejné pro město i pro venkov. Nejčastěji pracuje s měkkými dřevinami, jako jsou smrk, borovice, modřín. Tento druh materiálu si vybral pro jeho dostupnost a snadnější zpracování, i s ohledem na skutečnost, že se z těchto materiálů v minulosti vyrábělo. Nábytek vyrábí buď v malých sériích s použitím strojů, nebo na zakázku ručně s použitím klasického ručního nářadí, spojovacích materiálů a klihových lepidel.
Svým dílem navazuje na práci starých mistrů a také na rodinnou tradici. Na jedné straně čerpá z takto získaných zkušeností, na straně druhé na řadu pracovních postupů přichází sám soustavným studiem starých řemeslných technik , která s truhlařinou přímo či nepřímo souvisí. Postupně si tak osvojil řadu pracovních postupů jako je základní opracování sekerou a pořízem, hoblování, drážkování, svlakování, řezání rámovými pilami, kolíčkování, cinkování, lepení kostním klihem, ale i dřevořezbu, povrchovou úpravu temperovými barvami i krví, i gotickou šablonovou malbu. Nábytek, který ve své dílně vyrábí, prezentuje na výstavách, repliky historického nábytku zhotovuje pro památkové objekty i do nově vznikajících expozic muzeí.
Prezentace ne webu:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1102732990-folklorika/215562260800003-barevny-stredovek
Karel Sobotka – Výroba skla
Výroba skla u sklářského kahanu – foukané a tvarované sklo, skleněné foukané figurky a skleněné foukané vánoční ozdoby
Karel Sobotka se narodil v Semilech. Vyrůstal v Libereckém kraji, ke sklu a sklářské výrobě měl tedy již od dětství velmi blízko. Jeho směřování ovlivnilo několik milníků. Když mu bylo deset let, ukázala babička jeho obrázky skvělému figurkáři Ladislavu Ouhrabkovi, který vedl figurkářské oddělení na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Ten mu doporučil, aby se tomuto řemeslu věnoval. Sobotku to ovlivnilo natolik, že se v n. p. Železnobrodské sklo oboru skutečně vyučil (1974-1976). Jeho odborný mistr a vynikající návrhář figurek v Železnobrodském skle Miloš Hlaváč jej nasměroval k figurkám foukaným. Pod vedením Víta Petra se naučil vše, co k tomuto řemeslu potřeboval.
Sobotka v Železnobrodském skle působil čtrnáct let, od roku 1990 pracuje jako samostatný živnostník. Jak sám říká: „Jsem poslední, kdo se touto prací živí. To považuji v dnešní době za velký úspěch“. Každodenní prací a pílí se ve svém oboru řemeslně neustále zdokonaluje. Zhotovuje originální výrobky, které rozváží do prodejen v celé České republice. Nejraději ale prodává a také aktivně předvádí svůj um na různých sklářských či řemeslných akcích. Velice ho těší, když se zákazníci vracejí a chtějí další a nové výrobky, což je pro něj též inspirací a impulsem k dalšímu rozvoji.
Zákazníci velmi oceňují, jak ze skleněných trubic a tyčinek přímo před jejich zraky vznikají rozličné figurky, zejména stylizovaných zvířátek. Sobotka nadšeně říká: „Když vidím ty vykulené dětské oči, tak si říkám, že asi dělám dobře, že se této práci ještě věnuji. A ano, jak se říká – moje práce je i po 44 letech mým koníčkem“. Spokojenost klientů je pro něho největší odměnou. Také tímto způsobem hledá vhodného následovníka, aby foukané figurky nebyly téměř po sto letech zapomenuty. Sobotka je posledním sklářem, který toto typicky železnobrodské řemeslo dokonale ovládá.
O úspěšnosti a jedinečnosti jeho figurkářské činnosti vypovídají oprávnění používat chráněnou značku Český výrobek a Regionální produkt Český ráj. Jako živnostník je členem Hospodářské komory ČR a Cechu soukromých výrobců jabloneckého zboží a Svazu výrobců skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Je též držitelem prestižního titulu Živnostník roku 2013.
Videa:
http://www.youtube.com/watch?v=J1OCdsSk86E&feature=youtu.be
http://www.youtube.com/watch?v=X0QbbmgFysk
http://www.youtube.com/watch?v=WsGvTB2FKOQ
Ladislav Šlechta – Drátenictví
Dráteník pan Ladislav Šlechta se narodil v Jilemnici. Mládí prožil ve Mříčné
u Jilemnice. Po maturitě na Střední lesnické technické škole v Trutnově pracoval 25 let jako technik a vedoucí pily u Východočeských státních lesů LZ Harrachov. V současnosti je v důchodu a se svojí rodinou bydlím v Harrachově. Od mládí měl rád přírodu a vždy rád zpracovával dřevo, zvláště pak na soustruhu. V roce 2001 absolvoval drátenický kurz u paní Aleny Samohýlové a drátování se od té doby stalo náplní jeho téměř veškerého volného času.
Od února 2009 je pan Šlechta členem Cechu dráteníků a od září 2011 i Mistrem tohoto „cechu“. Dne 22. 9. 2018 se stal členem spolku DRÁTENÍK z. s. a 13. 7. 2009 získal pro svých cca 250 drátovaných objektů certifikát „Krkonoše – originální produkt“. Ve dnech 19. a 20. 9. 2009 na celostátním setkání dráteníků v muzeu v Jílovém u Prahy získal první místo v soutěži Muzejní zlaté ručičky za drátovaný objekt „Dráteník“. V roce 2010 první místo v soutěži obhájil s objektem „Pivovarští koně“. Dne 24. 9. 2011 mu byl udělen Cechem česko-moravských uměleckých dráteníků, titul mistr. Své výrobky prodává Ladislav Šlechta na webu Fler.cz pod začnou „3D“.
Dráteník Ladislav Šlechta se pravidelně objevuje na veřejnosti, kde v rámci výstav a přehlídek ukazuje svou rukodělnou práci a nechává nahlédnout širokou veřejnost „pod ruce“ drátenického mistra. Takto aktivně ukazuje své řemeslo pan Šlechta například na řemeslných trzích v Turnově nebo na Dnech otevření dveří na KÚ v Liberci. Ve spolupráci s MAS Krkonoše se účastní workshopů pro širokou veřejnost. Svou činností se snaží řemeslo stále popularizovat. Jeho díla jsou k vidění na putovní výstavě regionální značky „Krkonoše – originální produkt“ (Hradec Králové, Malá Úpa, Vrchlabí, Lánov). Je autorem ceny ředitele Správy KRNAP – Rýbrcoul. Ve vzdělávacím ekologickém středisku KRTEK je umístěn jeho drátovaný Rýbrcoul o velikosti 105 cm.
Pavel Šrytr – Výšivka
Pavel Šrytr se svým umem řadí k nejzdatnějším řemeslníkům Libereckého kraje. Jeho specialitou je výšivka, kterou lze nalézt na široké škále součástí lidového oděvu. Pavel Šrytr se zaměřuje převážně na etnografickou oblast Podještědí. Podle originálů uchovaných v podještědských rodinách i v muzejních sbírkách zhotovuje půvabné repliky oděvů, které nosili muži a ženy v Podještědí převážně v 19. století. Svou činností oživuje dávno zapomenuté lidové vzory a přispívá k hlubšímu poznání starých textilních technik a jejich uchování pro další generace.
Šrytrové z Proseče pod Ještědem z chalupy „u myslivců“, kde žije i Pavel Šrytr, se krejčovským řemeslem živili s určitostí od 18. století. Na rodinnou tradici navázal dědeček pana Šrytra i jeho otec, který se již nevěnoval přímo řemeslu, ale působil jako mistr v liberecké Textilaně. A ačkoli se z Pavla Šrytra stal po absolvování šperkařské školy v Turnově zručný zlatník, na rodinné řemeslo nezapomněl a věnuje se mu ve svém volném čase velmi intenzivně. Pavel Šrytr obratně zhotovuje repliky celých oděvů. Jeho specializací a činností, ve které obzvláště vyniká, je vyšívání.
Pan Šrytr vzpomíná na své první setkání s podještědskými ženami a dívkami v krojích slovy: „Když jsem byl malej a bylo mi tak osm roků, byl jsem z nich úplně hotovej. Vypadaly hrozně krásně.“ Proto od dětství rád s rodiči navštěvoval regionální muzea a obdivoval místní lidový oděv. „Mořil jsem mámu s tátou, že se chci jít podívat do Turnova do muzea. Protože jsem to tak nějak tušil, že tam je národopisná expozice. A z toho jsem byl úplně vodvařenej. Pak mi bratr půjčil knihy o krojích a já zhltal všechno, co bylo.“ S kroji v turnovském muzeu se Pavel Šrytr blíže seznámil v polovině 80. let, kdy zde pracoval a pomáhal dr. Jakouběové s čištěním textilních sbírek: „Když se ti to pak všechno dostává do ruky, tak vidíš, jak je to všechno neuvěřitelně krásný a neuvěřitelně komplikovaný.“ Díky této své zkušenosti začal zhotovovat repliky po způsobu, jakým se šilo v období, ze kterého ten či onen kus oděvu pochází.
Vzhledem ke své dlouholeté práci pro královehradeckou diecézi a svému obrovskému zájmu o materiální kulturu a její vývoj, měl pan Šrytr možnost nahlédnout do starých zapomenutých skříní v mnoha farnostech, kde, jak sám říká, se často nacházejí nedocenitelné skvosty, o kterých již nikdo neví. Velký vliv měl na Pavla Šrytra kněz a historik umění dr. Radek Martínek se svou hlubokou znalostí církevního textilu, jeho podoby a vývoje v průběhu staletí. I díky němu pan Šrytr pronikl ještě hlouběji do tématu výšivky i textilu obecně a pochopil řadu souvislostí napříč staletími i sociálními vrstvami.
