Jiří Číhal – kamenosochař
Jiří Číhal
Ke kamenosochařství měl Jiří Číhal blízko od dětství, neboť jeho dědeček Alois Číhal působil jako sochař a restaurátor. V jeho stopách se vydal, když v roce 1986 nastoupil na studium kamenosochařské školy ve východočeských Hořicích v Podkrkonoší, kde ho pedagogicky mj. vedli akademický sochař Michal Moravec a kamenosochař Luděk Valehrach. Po absolvování střední školy pobýval v severoitalském Paularu, kde navštěvoval soukromou školu dekorativních umění (Academie Internationale laboratorio globale di arti plastiche delle Terme Euganee), kde se věnoval výtvarnému oboru keramiky. U ředitele této školy pak pokračoval v tvorbě na pozici asistenta v jeho soukromém ateliéru, který se zabýval oborem mozaiky a vitráže. Pracovní vztah s profesorem Del Negro i kontakty, které mu práce pro něj přinesla, Jiří Číhal dodnes udržuje.
Po návratu do českého prostředí působil Jiří Číhal v několika kamenických dílnách, než v roce 1993 na delší dobu zapustil kořeny v oblasti Českého ráje na základě navázání spolupráce s akademickým sochařem Jiřím Novákem z Hrubé Skály. Tato profesní etapa je významná hlavně objemem a skladbou práce, neboť právě zde Jiří Číhal získal intenzivní a dlouhotrvající praktické školení jak v oblasti výroby nových kamenických prvků, tak restaurování a opravy poškozených kamenných památek, a to jak v regionu, tak na území celé republiky. Cesty obou sochařů se rozešly v roce 2003 a Jiří Číhal si v Sobotce založil vlastní kamenosochařskou dílnu.
Získané zkušenosti, které během své odborné praxe Jiří Číhal nashromáždil, nyní předává dál. V současné době spolupracuje s mužem mnoha talentů Ivanem Podobským, který si školením osvojuje technologii kamenictví a rozvíjí v tomto směru také své tvůrčí schopnosti. Společně realizují zakázky na celém území ČR, v letních měsících se to týká především exteriérových realizací (např. práce na hradech a zámcích Lemberk, Grabštějn, Sychrov), v zimním období jsou naopak vyhledávány zakázky ve vnitřních prostorách.
Tvorba Jiřího Číhala zasahuje do oblasti běžné, „spotřební“ kamenické produkce, kde se však uplatňuje autorova tvůrčí invence (sochy, architektonické či zahradní dekorační prvky – fontány, kašny, krby, schodiště, kamenné obložení, truhlíky, funerální plastika), a restaurátorských prací, kdy je naopak kladen důraz na podřízení autorských ambicí originálu. Restaurování starých památek se nese ve dvou rovinách – doplňování a oprava zachovaného materiálu nebo tesání kopií. Jiří Číhal se v tomto ohledu věnuje oběma kategoriím a kříž, sochu světce či jinou drobnou památku dokáže vztyčit znovu i v situaci, že se z původního díla nezachovalo prakticky nic. V takovém případě pátrá po obrazových materiálech a svědectví místních obyvatel, případně komparuje s ostatními díly stejného autora, aby nové dílo odpovídalo v co největší míře originálu. Co se týče rozsahu práce, pojme Číhalův záběr jak sochání drobnějších dekorativních prvků, tak kopírování celých figur.
Práce Jiřího Číhal nalezneme prakticky po celé ČR, nejčastěji se však věnuje zakázkám v širším okolí – v oblasti Českého ráje, na území od Českého Dubu přes Semilsko, Vysoké nad Jizerou až po podhůří Krkonoš. K nejvýznamnějším realizacím Jiřího Číhala patří vytvoření a osazení kopie sousoší Vidění sv. Luitgardy mistra českého barokního sochařství Matyáše Bernarda Brauna na Karlově mostě, kopie sochy sv. Jiří od Kopicova statku, kopie postavy Neptuna z kašny na náměstí Edvarda Beneše v Liberci, kopie soch na mostě hradu Valdštejn, z restaurátorských prací potom práce na hradech Lemberk, Grabštejn, zámcích Frýdlant, Sychrov či Ploskovice nebo restaurování věže historické liberecké radnice. Ač nejde o zvučné lokality jako v předchozím případě, neméně významné jsou také Číhalovy rekonstrukce, opravy a doplňování drobných venkovských památek lidové plastiky (kapličky, boží muka, kříže, sochy světců), kterými pomáhá zachovat jedinečný ráz českého venkova.
Jaroslav Kohout – houslař
Jaroslav Kohout
Jaroslav Kohout je výjimečným mistrem v oboru výroby a oprav houslí, v němž se navíc etabloval nejen svými praktickými dovednostmi a zručností, ale také svým intenzivním působením na poli teoretické přípravy nových houslařů. Jeho cestu k tomuto neobvyklému řemeslu směřovala vedle vzoru otce – zručného dřevořezbáře. Na Chebsku, kde se narodil, se také začal roku 1994 připravovat na svou budoucí profesní dráhu, a to studiem na Středním odborném učilišti hudebních nástrojů, kde v roce 1997 maturoval v oboru Houslař, který ho komplexně připravil na budoucí dráhu co do znalosti historie, konstrukce a stavby smyčcových hudebních nástrojů.
První praktické zkušenosti ze samostatného působení v oblasti výroby a seřizování houslí získával poté po dobu tří let v podniku Strunal Luby. Dveře ke sbírání zahraničních zkušeností se mu otevřely nabídkou stáže na konzervatoři v čínské Šanghaji (International Conservatory of Shanghai), kde rok pracoval na opravách a seřizování cenných smyčcových nástrojů. Další výraznou metou v jeho profesním životě se stala v roce 2002 příležitost pracovat v dílně proslulé pražské houslařské rodiny Špidlenů. Zde se Jaroslav Kohout na mimořádně kvalitní úrovni cvičil ve všech technikách oprav a restaurování smyčcových nástrojů, vedle toho se však také zabýval stavbou nástrojů nových, vytvářených pod dojmem instrumentů vzešlých z tvorby houslařských mistrů Přemysla a Jana Špidlenů. Po opuštění Atelieru Špidlen pracoval Jaroslav Kohout kratší dobu jako opravář a restaurátor v Hudebních nástrojích U Zlatého kohouta v Praze, než si v roce 2008 založil vlastní živnost – restaurování, výrobu a obchod hudebními nástroji v Liberci. V roce 2012 se stal členem Kruhu umělců houslařů – prestižního profesního sdružení těch nejlepších houslařů, smyčcařů a restaurátorů smyčcových hudebních nástrojů v ČR.
V současné době Jaroslav Kohout pracuje pro nejvýznamnější české hudebníky – k jeho klientům patří Pavel Šporcl, Josef Suk, prof. Ivan Ženatý, prof. Alena Čechová, Leoš Čepický (Wihanovo kvarteto), Ladislav Cígler (dirigent Filharmonie mladých Praha). Vedle každoroční účasti na Mezinárodních houslových kurzech v Turnově prezentuje své umění např. na stejnojmenných kurzech pořádaných ostravskou konzervatoří nebo na Mezinárodní houslařské soutěži Věnceslava Metelky v Náchodě. Na poli pedagogickém je třeba jmenovat jeho přednáškovou činnost v oboru restaurování a oprav hudebních nástrojů na Středním odborném učilišti hudebních nástrojů v Chebu. Předávání cenných zkušeností a zprostředkování neobyčejného houslařského umění však Jaroslav Kohout realizuje také prostřednictvím nabídky vlastních kurzů pod názvem Na jeden den houslařem, kde se zájemci seznámí s historií a konstrukcí nástrojů, jejich akustickými zákonitostmi a vyzkouší si různé techniky houslařského řemesla. Ve své dílně pracuje podle tradičních modelů: Stradivari, Guarneri, Amati a ze dřeva upřednostňuje javor z Bosny a smrk z italských Dolomit, jejichž stáří nesmí klesnout pod pět let, aby bylo zaručeno dostatečné vyzrání, které vyloučí případné pozdější deformace.
Petr Novotný – sklář
Sklářský mistr Petr Novotný absolvoval obor Hutní zpracování skla na Středním odborném učilišti sklářském v Novém Boru a následně maturoval v oboru Uměleckého zpracování skla na Střední průmyslové škole sklářské tamtéž. Díky vrozenému talentu, tvrdé práci a rychle načerpaným, bohatým zkušenostem na obou školách posléze působil jako Mistr odborného výcviku, a měl tak díky tomu ojedinělou možnost spolupracovat se starými sklářskými mistry a setkávat se během své práce s celou řadou osobností českého a světového sklářského umění. Poté, co roku 1983 obdržel titul Mistr sklářských řemesel a umění, založil jako vůbec první sklář v tehdejším komunistickém Československu vlastní studio zaměřené na využívání starých tradičních sklářských technik a na výrobu replik historického skla. V roce 1991 pak založením sklárny Ajeto (společně s Liborem Fafalou) započala nová éra v jeho profesní dráze, sklárna Ajeto se totiž řadí k nejvýznamnějším českým výrobcům tradičního uměleckého skla a zaměstnává výběr těch nejlepších sklářských řemeslníků v Čechách. Od roku 2003 vyvíjí Petr Novotný pedagogickou činnost v oblasti sklářského uměleckého řemesla, a to na vlastní škole, kterou založil v Novém Boru. Studenti jsou zde vyučováni tradičním sklářským technikám za využívání klasických sklářských nástrojů. Petr Novotný se pravidelně účastní světových sklářských konferencí a aktivně spolupracuje s celou řadou zahraničních sklářských škol (externí vedení kursů uměleckého hutního zpracování skla), aby tak za hranicemi prezentoval krásu a výjimečnost tradičního českého sklářského řemesla (spolupráce se vzdělávacími institucemi v USA, Turecku, Francii, Německu atd.). Také řada státnických a panovnických sídel i rezidencí významných osobností v zahraničí je zdobena skleněnými klenoty skláře Petra Novotného.
Hlavní odborný zájem Petra Novotného se soustředí na oblast výroby ručně tvarovaného skla. Obraz komplexnosti jeho působení doplňuje mimo jiné skutečnost, že založil pro svou huť také výrobu vlastních sklářských forem i vlastního sklářského nářadí. S tvorbou Petra Novotného i dalších sklářů je možné se seznámit v Galerii Ajeto v Novém Boru. Své umění a zručnost Petr Novotný téměř denně představuje veřejnosti ve sklářské huti Ajeto v Novém Boru, kde návštěvníci restaurace mohou přes křišťálovou stěnu sledovat tohoto sklářského mistra při práci. Své bohaté a cenné znalosti a zkušenosti předává Petr Novotný nejen formou vedení vlastní hutě a odborné školy, ale seznamuje s nimi i nejširší veřejnost prostřednictvím účasti na dobových jarmarcích (Valdštejnské slavnosti ve Frýdlantu, velikonoční trhy na zámku Sychrov a další) – pro účely předvádění svého sklářského umu si nechal dokonce zhotovit mobilní sklářskou pícku, na níž může zájemcům názorně předvádět krásu sklářského řemesla i mimo vlastní huť, a přispívat tak velmi atraktivní formou k účinné propagaci jednoho z nejtypičtějších a nejtradičnějších řemesel našeho regionu.
