PODMALBA NA SKLE UKŘIŽOVÁNÍ SVATÉ STAROSTY

Tento měsíc jsme pro vás vybrali zajímavý exponát z našich sbírek, který můžete obdivovat na výstavě Ze svatého kouta, ta je k vidění v Kamenářském domě až do konce ledna 2022.

Podmalba na skle ze Scheybalovy sbírky (Inv.č. SCH E 61)

Podmalba na skle s vyobrazením Ukřižování sv. Starosty se řadí ke starší vrstvě podmaleb z oblasti severovýchodních Čech. Jedná se o práci školeného malíře skla, provedenou olejovou temperou. Podmalba je datována rokem 1764. Exponát je součástí souboru podmaleb na skle ze sbírky manželů Jany a Josefa Scheybalových, které shromáždila Scheybalova rodina – Josef Václav, jeho otec a dědeček. Jedná se o podmalby z 18. a 19. století, které převážně pocházejí z dílen ze severočeské sklářské oblasti a z oblasti severovýchodních Čech. Podmalba na skle s vyobrazením svaté Starosty je unikátním dílem. Zpodobnění této světice – ukřižované dívky s plnovousem a korunou, oblečené do dlouhých slavnostních šatů a střevíců, v českých zemích nenajdeme mnoho. Všechna pocházejí z období baroka. Jedná především o dřevěné či pískovcové plastiky. Nejstarší z nich je dřevěná socha v životní velikosti, opatřená skutečnými vlasy, vousy a oděvem, umístěná na oltáři kaple v ambitu pražské Lorety na Hradčanech, kam ji přinesli španělští kapucíni v 17. století. Dalšími místy její úcty jsou brněnský kostel sv. Tomáše nebo Vesec u Sobotky, kde je vytesána na morovém sloupu Nejsvětější Trojice. Svatá Starosta patří také k poutním sochám, např. ve slezských Vambeřicích. Kromě chrámů a klášterů stojí sochy této světice také na veřejných prostranstvích, např. poblíž zaniklé vesničky Mnichov u Zahrádek na Českolipsku, nedaleko kostela svaté Barbory. Sochu dal roku 1705 postavit tehdejší majitel zahrádeckého panství Jan Vilém Kounic. Vyobrazení svaté Starosty v podmalbě na skle je velmi ojedinělé a ve sbírkách paměťových institucí se s ním téměř nesetkáme. Podle legendy byla Starosta dcerou portugalského krále, kterou chtěl její otec proti její vůli provdat za krutého pohanského vládce. Ona jako křesťanka, která se zaslíbila Bohu, aby zabránila svatbě, poprosila Boha, aby ji znetvořil. Ten ji vyslyšel a Starostě přes noc narostly vousy. Pohan od svatby ustoupil, otec ji ovšem za to dal ukřižovat. Samotná legenda však mohla vzniknout nesprávnou interpretací historických zobrazení Ježíše Krista. Podle tohoto výkladu postava vousaté ukřižované korunované ženy vznikla pochopením byzantského způsobu zobrazování ukřižovaného Ježíše Krista v dlouhém šatě s královskou korunou na hlavě v období pozdního středověku, kdy v západním křesťanství již zcela převládlo konvenční zobrazení Ukřižovaného pouze v bederní roušce, prostovlasého nebo s trnovou korunou. Vzorem zpodobnění sv. Starosty se tak stalo tzv. Volto Santo (svatá Tvář), dřevěný krucifix z katedrály sv. Martina v Lucce, který byl považován za zobrazení skutečné podoby Krista. K Volto Santo se váže legenda o chudém houslistovi, který se modlil ke krucifixu a dostal vzácný střevíc, který zázračně sklouzl z nohy sochy. Úcta ke Starostě se rozšířila na konci 14. století, podle některých názorů z Nizozemí, podle jiných z Portugalska a Španělska do Německa a Itálie. Střediskem kultu se stalo toskánské město Lucca. Zde byla Starosta adorována současně s románským krucifixem „Volto santo“ v katedrále sv. Martina. Přestože nelze doložit její svatořečení, objevuje se Starosta jako světice v římském martyrologiu (kalendářně uspořádaný seznam všech uznávaných světců římskokatolické církve) z let 1583–1589.

Kurátorka sbírky: PhDr. Vladimíra Jakouběová