V roce 1871 byl v Turnově zprovozněn nový pivovar, jehož pivo se stalo oblíbeným po celém městě a okolí. Kousek od centra, v Sobotecké ulici za domem se starou pivovarskou tradicí (čp. 245), ho postavil Vilém Svoboda (1815–1896), bývalý sládek pivovaru na Hrubém Rohozci, Malé Skále či v Hodkovicích. Po definitivním zrušení propinačního práva v roce 1869 si splnil svůj sen otevřít si vlastní pivovar. Se šedesátkou na krku a vidinou předání podniku synu Antonínovi (1855–1930) vybudoval komplex v areálu domu čp. 245. Ke stavbě nového závodu zčásti využil stávající budovy bývalé kartounky a vinopalny, které se v těchto místech nacházely. Konkrétně tovární budovu bývalé kartounky přestavěl na sladovnu. Za ní stojící stodolu nechal zbourat a na jejím místě zřídil vlastní pivovar. Při vstupu ze Sobotecké ulice do dvora stál komplex pivovaru po pravé straně. První mohutná dvoupatrová budova krytá břidlicí byla sladovna, z jejíhož hvozdu vyčníval ze střechy vysoký komín. Pivovar měl i svou chmelnici, kde si sládek pěstoval vlastní chmel pro vaření piva (patrně ji využíval do roku 1890).
Na sladovnu navazovala budova pivovaru, v jejímž středu se nacházela vlastní varna s klenutým stropem a osvětlována čtyřmi vysokými okny. V průčelí varny stál vysoký šestiboký komín, který odváděl spaliny z topení pod varním kotlem. Na levé straně varny se vstupovalo do místnosti s chladícími štoky, na pravé straně byla bednárna. Pod prostory s chladícími štoky se ve sklepě nalézaly lednice pro uskladnění ledu (přebytečná voda z ní byla odváděna kamennou stokou do potoka Stebenky). Ve sklepích pod varnou se nacházela spilka a prostor pod bednárnou se využíval jako ležácký sklep, u kterého byl vybudován ruční řetězový výtah.
Vodu bral pivovar z pramenů, které vyvěraly na Výšince v místech dnešní Palachovy ulice naproti budově gymnázia. Samospádem tekla voda do vodojemu v pivovarské zahradě a odtud byla tlačena do varny a sladovny.
Že pivo z nového turnovského závodu lidem chutnalo, je zřejmé. Již po dvou letech provozu vystavil pivovar rekordních 6060 hektolitrů piva a v dalších letech si udržoval solidní výstav lehce pod hranicí 6000 hektolitrů.
Modernizace podniku
V roce 1880, při dovršení věku 65 let, převedl Vilém Svoboda vlastnictví a vedení pivovaru na pětadvacetiletého syna Antonína. Z nového sládka se stal velmi vážený občan Turnova. Po řadu let byl členem městské rady a zastupitelstva a předsedou turnovského Okrašlovacího spolku. Více než dvacet let stál v čele místních ostrostřelců. V roce 1887 poskytl v areálu svého podniku i azyl turnovským Sokolům. Než byla postavena nová sokolovna ve Skálově ulici, cvičili v prostorách staré vinopalny ve dvoře pivovaru za symbolický nájem 60 zlatých.
Počátkem 80. let 19. století přestavěl Antonín Svoboda ruční pivovar na strojní. V prostoru bednárny, kterou přemístil o kus dále, nechal postavit strojovnu, jejíž cihlový komín se dochoval do dnešních dnů. Pořídil stojatý parní stroj, ležatý trubkový parní kotel a stáčecí stroj na plnění sudů.
Na konci 80. let 19. století začal sládek stáčet pivo do litrových lahvích, a dokonce ho zájemcům v bedýnkách po 24 lahvích zasílal po železnici. Hlavním sortimentem pivovaru bylo obyčejné světlé výčepní pivo. Velmi oblíbený byl tmavý ležák, který se prodával pod značkou Turnovský Granát. V roce 1892 zaměstnával pivovar deset dělníků.
V domě čp. 245 byla nejpozději od druhé poloviny 19. století hospoda. Za pivovarem směrem k říčce Stebence se nacházela rozlehlá zahrada, kde podnikavý sládek Antonín Svoboda zřídil v roce 1888 útulnou letní restauraci, která se stala vyhledávaným místem zdejších spoluobčanů. Nejeden místní spolek zde pořádal své slavnosti.
V roce 1903 nechal Antonín Svoboda pivovar zmodernizovat. Firmou Ringhoffer byl podnik nově vybaven parním kotlem o výhřevné ploše 35 m2, parním strojem s pérovým regulátorem a novou vystírací kádí o obsahu 50 hektolitrů. Na jihovýchodním nároží sladovny směrem do zahrady vyrostl nový věžový třípodlažní hvozd s plechovou hlavicí, který se stal dominantou pivovaru. Ke sladovně byl postaven výtah, který usnadnil manipulaci s ječmenem i sladem. Až do počátku první světové války se výstav piva pohyboval okolo 5000 hektolitrů.
Transformace pivovaru a konec činnosti
V roce 1915 převzal řízení podniku syn sládka Antonín Svoboda mladší (1882–1970), který následně v roce 1918 získal postupní smlouvou i jeho vlastnictví. Vlivem válečných událostí se v tento rok vystavilo pouhých 1341 hektolitrů piva.
V roce 1921 byla v Turnově založena společnost pod názvem Pivovar a výrobní podniky hostinských s. r. o., která od Antonína Svobody pivovar odkoupila. Účelem nového podniku bylo provozování výroby piva a obchod s ním (mimo jiné získala výhradní zastoupení plzeňského Měšťanského pivovaru pro Turnov a okolí). V prvním roce činnosti zvýšila společnost výstav místního pivovaru na 5000 hektolitrů a v následujících letech až na zhruba 6500 hektolitrů. V roce 1925 došlo ke sloučení společnosti se Společenským pivovarem a velkostatkem hostinských Malý Rohozec, načež byla k 1. září výroba piva v Turnově rázně ukončena. Rohozecký pivovar začal nejprve rozprodávat technologické zařízení a později budovy a pozemky. Ponechal si pouze dům čp. 245 s hospodou a lednici se stáčírnou piva.
Budovu sladovny koupili obchodníci Emil a Karel Taussigové a předělali ji na byty. Bývalou varnu a stáje koupil Jaroslav Tomsa, který zde ve 30. letech otevřel zázemí pro svou autodopravu. Nakonec se stal i vlastníkem hostince čp. 245, kde začal čepovat malorohozecké pivo. Po únorových událostech v roce 1948 byl majetek Tomsovým zabaven a prostor využíván celou řadou jiných podniků a služeb (autoservis, technické služby, klub důchodců…). Po roce 1989 byla potomkům Jaroslava Tomsy vrácena část objektů a později část také koupili.
