Pavel Šrytr – Výšivka
Pavel Šrytr se svým umem řadí k nejzdatnějším řemeslníkům Libereckého kraje. Jeho specialitou je výšivka, kterou lze nalézt na široké škále součástí lidového oděvu. Pavel Šrytr se zaměřuje převážně na etnografickou oblast Podještědí. Podle originálů uchovaných v podještědských rodinách i v muzejních sbírkách zhotovuje půvabné repliky oděvů, které nosili muži a ženy v Podještědí převážně v 19. století. Svou činností oživuje dávno zapomenuté lidové vzory a přispívá k hlubšímu poznání starých textilních technik a jejich uchování pro další generace.
Šrytrové z Proseče pod Ještědem z chalupy „u myslivců“, kde žije i Pavel Šrytr, se krejčovským řemeslem živili s určitostí od 18. století. Na rodinnou tradici navázal dědeček pana Šrytra i jeho otec, který se již nevěnoval přímo řemeslu, ale působil jako mistr v liberecké Textilaně. A ačkoli se z Pavla Šrytra stal po absolvování šperkařské školy v Turnově zručný zlatník, na rodinné řemeslo nezapomněl a věnuje se mu ve svém volném čase velmi intenzivně. Pavel Šrytr obratně zhotovuje repliky celých oděvů. Jeho specializací a činností, ve které obzvláště vyniká, je vyšívání.
Pan Šrytr vzpomíná na své první setkání s podještědskými ženami a dívkami v krojích slovy: „Když jsem byl malej a bylo mi tak osm roků, byl jsem z nich úplně hotovej. Vypadaly hrozně krásně.“ Proto od dětství rád s rodiči navštěvoval regionální muzea a obdivoval místní lidový oděv. „Mořil jsem mámu s tátou, že se chci jít podívat do Turnova do muzea. Protože jsem to tak nějak tušil, že tam je národopisná expozice. A z toho jsem byl úplně vodvařenej. Pak mi bratr půjčil knihy o krojích a já zhltal všechno, co bylo.“ S kroji v turnovském muzeu se Pavel Šrytr blíže seznámil v polovině 80. let, kdy zde pracoval a pomáhal dr. Jakouběové s čištěním textilních sbírek: „Když se ti to pak všechno dostává do ruky, tak vidíš, jak je to všechno neuvěřitelně krásný a neuvěřitelně komplikovaný.“ Díky této své zkušenosti začal zhotovovat repliky po způsobu, jakým se šilo v období, ze kterého ten či onen kus oděvu pochází.
Vzhledem ke své dlouholeté práci pro královehradeckou diecézi a svému obrovskému zájmu o materiální kulturu a její vývoj, měl pan Šrytr možnost nahlédnout do starých zapomenutých skříní v mnoha farnostech, kde, jak sám říká, se často nacházejí nedocenitelné skvosty, o kterých již nikdo neví. Velký vliv měl na Pavla Šrytra kněz a historik umění dr. Radek Martínek se svou hlubokou znalostí církevního textilu, jeho podoby a vývoje v průběhu staletí. I díky němu pan Šrytr pronikl ještě hlouběji do tématu výšivky i textilu obecně a pochopil řadu souvislostí napříč staletími i sociálními vrstvami.
Josef Nosek – Výroba saní
Josef Nosek se narodil v Roprachticích v Podkrkonoší, kde se také vyučil kolářem u svého otce, Josefa Noska staršího, jenž byl prvním z generace výrobců saní. Speciální sáňky opatřené lavičkou, řídítky a brzdným mechanismem, kterým se říká vlčky, dorazily do Krkonoš někdy v průběhu druhé poloviny 19. století a jejich výrobě se dříve věnovala řada truhlářů. Vedle vlčků se v dílně Josefa Noska staršího vyráběly také dřevěné vozy a trakaře, brány, kolečka a vše potřebné pro zemědělskou výrobu. Josef Nosek mladší nastoupil do učení v roce 1944 a v otcově dílně pracoval do roku 1953, kdy byla omezena výroba v otcově dílně a Josef Nosek mladší musel odejít pracovat n. p. Sport a poté n. p. Start, kde se vyráběly lyže. Po odchodu otce do důchodu v roce 1965 převzal dílnu, která tehdy spadala pod JZD Roprachtice. Ačkoliv hlavní zaměření dílny bylo jiné, zabývala se hlavně stavební truhlařinou, Josef Nosek stále vyráběl saně všech velikostí.
V 80. letech Josef Nosek již se svým synem Janem, narozeným 22. 5. 1958 a též vyučeným v truhlařině, přistavěl k domu větší truhlářskou dílnu. V roce 1991 si založili vlastní živnost, která přešla na Jana Noska po odchodu jeho otce do důchodu. V letní sezoně se v dílně vyrábějí dveře, okna, hrábě a jiné zahradní náčiní, v zimní hlavně saně, které Noskovi vyrábějí z jasanu, kterého je v okolí dostatek. Kmeny dřeva se kupují, dále už se materiál zpracovává v dílně.
Zemřel v roce 2019.
