IROP – PROJEKT RESTAUROVÁNÍ HISTORICKÝCH ARTEFAKTŮ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ MUZEA ČESKÉHO RÁJE V TURNOVĚ, DIGITALIZACE A POSÍLENÍ OCHRANY
Projekt „Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví Muzea Českého ráje v Turnově, digitalizace a posílení ochrany”, Identifikační číslo projektu: CZ.06.3.33/0.0/0.0/17099/0007487, spolufinancovaného z Integrovaného regionálního operačního programu MUZEA II, výzva č. 76. byl spolufinancován Evropskou unií.
Muzeum Českého ráje v Turnově zahájilo práce na projektu „Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví Muzea Českého ráje v Turnově, digitalizace a posílení ochrany”, identifikační číslo projektu: CZ.06.3.33/0.0/0.0/17 099/0007487, spolufinancovaného z Integrovaného regionálního operačního programu MUZEA II, výzva č. 76.
Hlavním cílem projektu bylo zachovat, ochránit a přispět k rozvoji potenciálu kulturního dědictví Muzea Českého ráje. Projekt vycházel z akutní potřeby zachovat, ochránit a rozvíjet potenciál kulturního dědictví prostřednictvím záchrany významných historických artefaktů, a to jejich restaurováním, následným vhodným uložením v nově pořízeném mobiliáři, v klimatických podmínkách, vyhovujících zákonné normě a následnou možnou prezentaci ve stálých expozicích muzea a příležitostných výstavách.
Předmětem realizace projektu bylo restaurování vybraných sbírkových předmětů z pěti podsbírek (historická, etnologická, výtvarného umění, Scheybalova sbírka). Tyto bylo možné následně představit veřejnosti prostřednictvím stálých či dočasných expozic. Depozitář, ve kterém jsou uvedené sbírkové předměty uloženy, byl modernizován tak, aby bylo zajištěno zabezpečení sbírkových předmětů před odcizením či nežádoucím vniknutím. Součástí rekonstrukce depozitáře byla též ochrana před požárem a zajištění potřebných podmínek pro uložení sbírkových předmětů (teplota, vlhkost, světelnost). V rámci projektu byla pořízena technika na digitalizaci sbírek a knihovních fondů.
PhDr. Vladimíra Jakouběová
IROP – PROJEKT RESTAUROVÁNÍ HISTORICKÝCH ARTEFAKTŮ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ MUZEA ČESKÉHO RÁJE V TURNOVĚ, DIGITALIZACE A POSÍLENÍ OCHRANY
RESTAUROVÁNÍ SOUBORU BETLÉMŮ
Restaurátorka Lucie Slivková Waulinová dokončila práce na restaurování souboru betlémů ze sbírky Muzea Českého ráje v Turnově. Jedná se o dílčí část ze souboru sbírek, které muzeum restaurovalo v rámci projektu „Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví Muzea Českého ráje v Turnově, digitalizace a posílení ochrany”, Identifikační číslo projektu: CZ.06.3.33/0.0/0.0/17099/0007487, spolufinancovaného z Integrovaného regionálního operačního programu MUZEA II, výzva č. 76. V rámci tohoto projektu bylo restaurováno několik souborů a unikátních děl ze čtyř podsbírek muzea, práce na části z nich byly dokončeny již v polovině letošního roku v souladu se stanoveným harmonogramem prací. Z podsbírky etnologie se jedná například o výše zmíněný soubor betlémů, které tvoří jeden solitérní exponát inv.č. E 139 – Kolorovaný tisk na papíře, dále papírový Betlém inv. č. E 1993 zhotovený na lepenkové papírové podložce o síle 0,5mm libereckého betlemáře Johanna Hanka/Hauka z Hodkovic nad Mohelkou s datací 1847. Třetím betlémem ze souboru je papírový betlém inv.č. E 1998 zhotovený rovněž na lepenkové podložce o síle 0,5mm. Na této podložce je nalepena vlastní temperová malba na papíře v pestré barevnosti. Jedná se o dílo anonymního tvůrce z Turnovska. Celý soubor byl před restaurováním silně znečištěný prachem, drobnými nečistotami a mušinci. Výsledek měření kyselosti papíru se pohyboval v rozmezí 4,7-5,1 pH. Malba na jednotlivých figurách byla mechanicky poškozena popraskáním, drolením nebo zcela chyběla. Restaurátorka proto musela nejprve všechny součásti jednotlivých souborů očistit suchou cestou od prachu, špíny a větších nečistot pomocí štětců, měkkých gum a skalpelu. Po té byly ze všech figur sejmuty dřevěné opěry a další mechanické konstrukce z papíru. Pro potřeby restaurování malby byly provedeny zkoušky rozpustnosti jednotlivých pigmentů. Pigmenty reagovaly na vodu bobtnáním a sprašováním při mechanické zátěži, ale ve vodě se nerozpíjely. Důležité bylo také zjištění pevnosti lepenkových podložek. Ty, které se měly tendenci rozlepovat, byly rozlepeny na jednotlivé vrstvy, aby mohly být znovu pevně slepeny. Po té následovalo vodní čištění formou odsávání v sendviči. Tato metoda byla zvolena vzhledem k výsledkům citlivosti pigmentů na vodu. Sendvič se skládal ze 7 vrstev netkané textilie, na které byl položen papírový motiv, a posléze překryt 7 vrstvami netkané textilie. Takto uspořádaný sendvič byl zatěžkán a čištění probíhalo transferem nečistot z papíru do netkané textilie. Tento proces zvýšil i pH průměrně o 1 bod. Očištěné exponáty byly sklíženy 0,5% Tylosou MH 300 a vyspraveny japonským papírem. Trhliny a silně mechanicky poničená místa byla z rubové strany přelepena tónovaným japonským papírem. Chybějící místa, u kterých se jednalo o obecný, nebo jasně dohledatelný tvar, se doplnila navrstveným japonským papírem na požadovanou tloušťku případně vhodným kartónem. Chybějící části, které byly unikátní, nebo se nedalo určit jejich původní tvar, se po konzultaci s kurátorkou sbírky nedoplňovaly. Po dokončení těchto prací byly betlémové figury vyrovnány v lise a na jejich zadní stranu byly nalepeny původní dřevěné opěry a konstrukce a provedeny jemné retuše ruskými akvarely, akvarelovými pastelkami a suchými pastely. Takto dokončené dílo bylo předáno kurátorce sbírky. Restaurovaný soubor betlémů byl uložen do nových lístkovnic, které byly pro tento účel pořízeny v rámci téhož projektu.
Vladimíra Jakouběová, kurátorka sbírky etnologie
RESTAUROVÁNÍ SBÍRKY KRAMÁŘSKÝCH TISKŮ
V roce 2019 započalo muzeum práce na projektu „Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví Muzea Českého ráje v Turnově, digitalizace a posílení ochrany”, Identifikační číslo projektu: CZ.06.3.33/0.0/0.0/17099/0007487, spolufinancovaného z Integrovaného regionálního operačního programu MUZEA II, výzva č. 76.
V rámci tohoto projektu bylo ze sbírek našeho muzea restaurováno několik celků. Nejrozsáhlejším z nich je soubor kramářských tisků, který patří vůbec k největším sbírkám svého druhu v České republice. K vlastní sbírce muzea totiž přibyla v roce 2010 ještě výrazně větší část, která byla součástí akvizice tzv. Scheybalovy sbírky. Josef Scheybal a jeho syn Josef Václav patřili k předním sběratelům, resp. propagátorům kramářské literatury a jejich sbírka je obecně známá a badateli hojně využívána.
Cílem restaurátorky MgA. Magdaleny Rafl Bursové bylo restaurování, konzervování a adjustáž právě tohoto většího souboru kramářských tisků ze Scheybalovy sbírky – cca 13 000 ks! A dále ještě několik nezpracovaných částí v havarijním stavu (např. dar pana Maška).
Celá akce byla rozložena do tří etap – vzhledem k množství materiálu. V druhé etapě se restaurátorka zaměřila na nejvíce poškozené nezařazené tisky v havarijním stavu. Do dubna 2021 tak bylo přikročeno k restaurování značně poškozených tisků v počtu cca 1400 ks včetně nesvázaných špalíčků (knížečka malého formátu o velkém počtu listů). Současně byl proveden restaurátorský průzkum u originálních krabiček J. V. Scheybala, který je vyráběl na míru sebraným kramářským písním. Na základě průzkumu bylo, oproti původnímu záměru, rozhodnuto o zachování pouze hřbetu krabiček s původním popisem, který byl aplikován na nová ochranná jednodílná pouzdra vyrobená z alkalické muzeální krabice, která nejlépe ochrání historicky cenné kramářské tisky. Ty jsou také vyrobeny na míru dle rozměrů uložených tisků.
A nyní něco pro chemiky či zájemce o restaurátorské postupy, ať také laik vidí, v čem takové restaurování spočívá: Po vstupní fotodokumentaci byla odstraněna volná prachová depozita z povrchu tisků. Bylo změřeno pH namátkově vybraných listů v kyselé oblasti v rozmezí 4 až 5. Poté bylo provedeno koupání listů v teplé vodě (popřípadě vodném roztoku s přídavkem Spolaponu a etanolu – dezinfekce), mechanické čištění lepidla, klihů, atd. (listy koupány ve dvou lázních, vždy po dobu 20 minut). Následovalo odkyselování listů ponorem v obohacené vodě systému HERCO (CaCO3 + MgCO3 + CO2 + H2O, tvrdost vody 2,5 mS, pH 6,8 – 7,0) po dobu 20 min. Klížení probíhalo nátěrem 1,5% roztokem TYLOSE MH 300 v obohacené vodě systému HERCO. Bylo provedeno spravování trhlin, doplňování defektů a příp. dolévání papírovinou. Byl použit 4% lep TYLOSA MH 300 v dest. vodě. Vyspravené části byly jemně lisovány v knihařském lisu nebo zatíženy a byly tak připraveny ke kompletaci. Některé kolorované listy nebo listy opatřené razítkem byly odkyseleny Bookkeeperem.
Doplňování restaurovaných listů bylo zvoleno v míře konzervační, aby byla zajištěna funkčnost a celistvost předmětu. V případě ztrát při krajích díla, nebyl předmět doplňován a byl ponechán ve fragmentární podobě.
Zrestaurované tisky očištěné, konsolidované, odkyselené (pH v zásadě v oblasti 7-8,8 pH), doplněné a zkompletované. Takto připravený soubor je vložen do muzeálních alkalických krabic. Tato adjustáž bude řešena až po zrestaurování celého plánovaného souboru tisků, které nejsou uloženy v historických krabicích.
Přibližně dvě třetiny Scheybalovy sbírky byly adjustovány po jednotlivých svazcích v obalech z papíru a po dvaceti kouscích uloženy v krabičkách, které Josef Scheybal vyráběl na míru.
Zhruba třetina sbírky, která nebyla dosud zpracována a byla uložena hromadně v několika krabicích, byla v různém stavu poškození – od drobnějšího až po fatální kusy, které si vyžádaly rozsáhlejší restaurátorské zásahy, které spočívaly v čištění koupání, lepení doplňování a odkyselení jednotlivých listů.
SKLENĚNÉ NEGATIVY A JEJICH RESTAUROVÁNÍ
Základem sbírky negativů Muzea Českého ráje v Turnově jsou především želatinové negativy na skleněné podložce. Z historického hlediska se skleněné negativy používaly přes půl století, nejvíce ve 2. polovině 19. století. Nahradily do té doby používané papírové negativy, tzv. kalotypii. Skleněné negativy měly lepší vlastnosti pro kopírování negativního obrazu na pozitiv. Sklo, jako podložka pro citlivou vrstvu, je dokonale transparentní a umožňuje tak kopírovat detailně prokreslený obraz, využít kontrastu a široké škály odstínů šedi, které negativ nabízí.
Poškození fotografických materiálů se obecně dělí na mechanická, chemická a biologická. Poškození jsou závislá na typu a chemickém složení citlivé vrstvy. Nejlepší je všem těmto poškozením předcházet. Ale co se dá dělat, pokud už k poškození dojde? Přichází na řadu restaurování a v případě sbírky negativů Muzea Českého ráje se toho v letech 2019–2022 ujala MgA. Lenka Lesenská, resturátorka Státního oblastního archivu v Praze (oddělení péče o fyzický stav archiválií) a je nutné dodat, že takových odborníků máme jen málo. Restaurátorské zásahy byly konzultovány a schvalovány kurátorem nebo majitelem sbírky. Je nutné mít na paměti, že bylo vždy potřeba dbát na původnost daného materiálu a provedené zásahy musí být reverzibilní. Pokud se přistoupí k radikálním zásahům, které jsou nevratné, musí být opodstatněné. S některými poškozeními nelze nic dělat, například různé skvrny od jídla a pití.
Pokud je negativ rozbitý, jisté možnosti tu jsou. Vždy je potřeba, aby při manipulaci s rozbitým negativem nedocházelo k tření jednotlivých fragmentů o sebe, a tím k dalším mechanickým poškozením (např. poškrábání citlivé vrstvy, další rozbití fragmentů).
U skleněného negativu se špatnou přilnavostí citlivé vrstvy k podložce je jednou z možností dle typu poškození transfer citlivé vrstvy na nové podkladové sklo. Je to radikální a nevratný zásah. Proto je důležité správně určit původ poškození. Pokud se jedná o degradaci skleněné podložky, zvažuje se transfer citlivé vrstvy. Dochází k radikálním zásahům do původnosti materiálu. K transferu se používá roztok formaldehydu, který způsobuje chemické zesíťování želatiny, želatina přestává být tak křehká a následná manipulace je zjednodušená. V dalším kroku se používá roztok kyseliny fluorovodíkové. Po ponoření negativu do roztoku dochází k naleptání skla a postupnému uvolňování citlivé vrstvy z původní skleněné podložky, pak je citlivá vrstva přenesena na nové podkladové sklo, kde se ještě za mokra vyrovnává měkkými štětci.
Metody pro restaurování a další preventivní péči o fotografický materiál se neustále a rychle rozvíjejí. Stávající běžně používané postupy mohou být snadno překonány a stát se zastaralými. Proto je důležité si neustále udržovat přehled o trendech v tomto odvětví.
RESTAUROVÁNÍ SBÍRKY OBRAZŮ
V červnu roku 2020 byla ukončeno restaurování první skupiny obrazů, historických portrétů ze sbírek Muzea Českého ráje v Turnově, které je součástí širšího projektu Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví, digitalizace a posílení jejich ochrany financovaných z programu IROP. K restaurování byly vybrány obrazy s ohledem na jejich vypovídací, dokumentární hodnotu, a tím i jejich využitelnost v připravovaných nových expozicích, které budou opět primárně orientovány na drahé kameny a šperkařství. Mezi nimi proto byly portréty turnovských obchodníků drahokamy Antonína Bursy a Vincence Vericha a s ním i jeho manželky Heleny Verichové ozdobené výraznou granátovou šňůrou. Podobně i komorní portrét Aloisie Suché od turnovského malíře Weimanna z Weihenfeldu je hezkou ukázkou biedermeierovské módy a granátových šperků. S těmito měšťanskými podobiznami z 19. století byl k restaurování vybrán i portrét Marie Markéty z Valdštejna, zřejmě dílo turnovského Jana Jiřího Hertla z přelomu 20. a 30. let 18. století. Kněžna Valdštejnová se zasadila o vznik nebo obnovu řady sakrálních staveb, kostelů a kaplí na hruboskalském a mnichovohradišťském panství a vznik takových barokních skvostů jako kaple sv. Anny v Mnichově Hradišti nebo sochami zdobený most na Valdštejně. Proto se i její tvář objeví v nové stálé instalaci baroka v Pojizeří.
V červenci 2021 bylo z ateliéru restaurátorky Pavly Vosátkové přivezeno prvních šest čerstvě zrestaurovaných obrazů s epizodami z legendy o sv. Františkovi od turnovského malíře Jana Jiřího Hertla a jeho dílny. Původně zdobilo pětadvacet pláten věnovaných zakladateli františkánského řádu klenební výseče v ambitu (klenuté chodbě kolem rajského dvora) zdejšího kláštera, proto mají plátna nezvyklý půlkruhový, lunetový tvar. Je to druhá etapa projektu Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví, digitalizace a posílení jejich ochrany financovaných z programu IROP
Projekt restaurování byl ukončen 3. etapou, restaurováním dalších šesti lunet, na jaře 2022. Malby do ambitu turnovského kláštera obnoveného po požáru vznikaly ve druhé a třetí dekádě 18. století, a to i s finanční podporou turnovských měšťanů. Po zrušení kláštera však byla většina z nich odvezena a uložena tak nevhodně, že byly těžce poškozeny, některým hrozil definitivní zánik. Po stanovení restaurátorského záměru jsme sledovali průběh jednotlivých fázi restaurátorského zásahu od průzkumu až k finálnímu výsledku, který zkušená restaurátorka dovedla k naší spokojenosti. Po ukončení projektu bude z tohoto cyklu restaurováno 18 obrazů, výtvarně i obsahově nejvýznamnějších, s klíčovými momenty ze života sv. Františka. S dalšími Hertlovými plátny (např. mariánský cyklus) restaurovanými postupně od 80. let 20. stol. budeme mít k dispozici 23 obnovených obrazů tohoto významného regionálního barokního umělce, o jejichž vystavení již předběžně projevila zájem Oblastní galerie v Liberci. Za připomenutí stojí ale i potěšující okolnost, že restaurovaná plátna mohou být šetrně uložena v rekonstruovaném depozitáři. Ten byl opatřen v prvním pololetí roku 2020 bezprašnou podlahou, venkovními roletami, úložným systémem a technologickým zařízením zajišťujícím stabilní klimatické prostředí, opět za finanční spoluúčasti EU v rámci programu IROP, Integrovaného regionálního operačního programu.
RESTAUROVÁNÍ TURNOVSKÉ HISTORICKÉ OPONY
V roce 2018 zahájilo Muzeum Českého ráje v Turnově práce na projektu „Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví Muzea Českého ráje v Turnově, digitalizace a posílení ochrany”, identifikační číslo projektu: CZ.06.3.33/0.0/0.0/17 099/0007487, spolufinancovaného z Integrovaného regionálního operačního programu MUZEA II, výzva č. 76. Hlavním cílem projektu je zachovat, ochránit a přispět k rozvoji potenciálu kulturního dědictví Muzea Českého ráje. Předmětem realizace projektu bylo restaurování vybraných sbírkových předmětů z historické a etnologické podsbírky, z výtvarného umění a ze Scheybalovy sbírky.
Jedním ze zásadních artefaktů z historické části muzejní sbírky, který byl v rámci zmíněného projektu restaurován, byla původní divadelní opona, která se nad jevištěm turnovského divadla nacházela zřejmě v jeho úplných počátcích od roku 1874. Jedná se o dílo úctyhodných rozměrů 757 x 482 cm, které však není signováno a ani přesně datováno. Proto můžeme o době jeho vzniku vést debaty a pouze se zatím domnívat, že byla instalována současně s dostavbou budovy. Přesto, že autorství opony není ještě s jistotou určeno (v minulosti se uvažovalo o Michalu Bělohlávkovi), zdá se, že by jejím tvůrcem mohl být Josef Macourek, což byl pražský malíř dekorací a krajinář, který pracoval kolem poloviny 19. století pro řadu ochotnických souborů. Pokud by tomu tak bylo, patřila by turnovská opona zřejmě k jeho posledním dílům, neboť zemřel 31. srpna 1874 – tedy v roce, kdy se turnovského divadlo otevíralo.
Projekt „Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví Muzea Českého ráje v Turnově, digitalizace a posílení ochrany”
