Jádro etnologických sbírek muzea tvoří předměty dokumentující kulturu všedního dne od konce 18. století do období po druhé světové válce. Základem sbírky byly exponáty z Turnovska tvoří sběry pro Národopisnou výstavu Českoslovanskou v Praze v roce 1895. Většina těchto předmětů byla získána terénní sběratelskou činností vlastivědných a později odborných muzejních pracovníků nebo darem od turnovských občanů i z obcí v okolí. Vznikla tak hodnotná kolekce předmětů dokládající vývoj tradiční hmotné i nehmotné kultury v oblasti Pojizeří. Vybraná část těchto předmětů je vystavena ve stálé expozici.
Významnými a vzácně dochovanými památkami regionu jsou lidové stavby. V expozici jsou prezentovány doklady o jejich vývoji, zejména patrového roubeného domu tzv. turnovského typu. Výjimečnou hodnotu mají kresby akad. mal. Jana Prouska, Josefa Václava Scheybala a fotografie Petra Matouška, Václava Šimona a Václava Linharta z přelomu 19. a 20. století.
Zcela unikátním exponátem je dřevěná malovaná světnice z roku 1709 /datováno na zárubni dveří/ přenesená do muzea z roubeného domu čp. 16 na Malé Skále. Interiér světnice je pojednán biblickými výjevy ze Starého zákona. Na stropě je vyobrazena Nejsvětější trojice, Prorokova Eliášova jízda, na stěnách Alegorie Nemoci, Alegorie Smrti, Smrt Antonína Paduánského, sv. Josef a sv. Florián. Mezi okny je vyobrazena postava sv. Václava, sv. Linharta a sv. Veroniky. Jedná se o dílo anonymního neškoleného autora z počátku 18. století.
K zajímavým exponátům se řadí mobiliář venkovského domu, převážně z 19. století. Malované truhly, skříně, misníky, police, stoly, židle a další předměty spolu s bytovými doplňky a textilem vytváří představu o životě našich předků. Místní truhláři často měli i řezbářské schopnosti nebo s řezbáři spolupracovali. Z jejich dovedných rukou vycházely vedle nábytku i drobné dřevěné plastiky pro venkovské domácnosti a výklenky ve štítech domů i pro interiéry kapliček. Sošky bývaly vždy pestře polychromované. Vyřezávali i figury pro úly, formy na potisk látek či dřevěné hlavy na stavění čepců. Umění anonymních lidových řezbářů bylo mnohostranné. V kraji proslulém vynikajícími perníkářskými a cukrářskými dílnami byli specialisté na negativní řezbu forem na perník a marcipán. Zmínka o prodeji perníku v Turnově z roku 1335 je vůbec první v Čechách. Z dalších řemesel se v Turnově dařilo zvláště hrnčířům a kovářům, jejichž cech byl založen již v roce 1519. Značně rozsáhlý je fond oděvních textilií, i když tradiční krojové celky jsou v něm zastoupeny jen v několika exemplářích. Ženský lidový oděv v expozici prezentují ukázky lidového kroje od první poloviny 19. století do počátku 20. století, a to jak krojové celky – mužský, ženský a dětský, tak i jednotlivé součástky – vínky, čepce, šátky, pleny, boty a doplňky. Ženský turnovský kroj patří k typu rozšířenému po celých severovýchodních Čechách, jeho zvláštností je karmazínová výšivka na bílých plátěných zástěrách. K výjimečným exponátům patří tvrdé čepce vyšívané zlatým či stříbrným dracounem, doplněným granáty nebo skelnou kompozicí. Část věnovanou lidovému oděvu doplňují textilie obřadní – křestní soupravy, svatební vínky a stuhy, koutnice ad.
Početnou sbírku představují předměty z oblasti tzv. duchovní kultury, zejména domácí a výklenkové plastiky světců, podmalby na skle s obdobnou tématikou, kramářské a devoční tisky a v neposlední řadě také betlémy. Sbírkové předměty tohoto oddělení představují velkou škálu nejrozmanitějších předmětů dokládajících život venkovských vrstev především v oblasti Českého ráje a Pojizeří.
Početnou sbírku představují předměty z oblasti tzv. duchovní kultury, zejména domácí a výklenkové plastiky světců, podmalby na skle s obdobnou tématikou, svátostky, kramářské a devoční tisky a v neposlední řadě také betlémy. Sbírkové předměty v této části představují velkou škálu nejrozmanitějších předmětů prezentujících souhrn dovedností, díky kterým jejich tvůrci vytvářeli z přírodních materiálů předměty s vysokou estetickou hodnotou.
Nepřehlédněte!
Svatební truhlička zhotovená z měkkého dřeva, s dvěma malými zásuvkami. Korpus truhly vyřezávaný. Podklad malby modrý, na bocích a víku jednoduchý dekor povedený bílou a červenou barvou. Na čele truhly malované doplněné nápisem IHS a vročením 1797. Truhla pochází z oblasti středního Pojizeří z konce 18. století. Byla součástí výbavy nevěsty.
Betlém turnovského malíře Michala Bělohlávka (1841-1915). Malba na dřevě a vrstvené lepence z poslední čtvrtiny 19. století. Betlém je složený ze 130 kompozic a figur. Malované postavy mají výšku dle zastoupení v plánech 6–50 cm, prostorová architektura je vysoká od 10 do 40 cm. Svou rozměrností a kvalitou malby patří mezi velice vzácné soubory betlémů.
