Za oddělení výtvarného umění a zpracování drahých kamenů jsme vybrali pozoruhodný, přesto poněkud opomíjený exponát z naší Klenotnice, 38,5 cm vysoký pamětní pohár, zhotovený v roce 1928 v turnovské šperkařské škole k sedmdesátinám Matěje Koťátka (1858–1935), bývalého starosty a významné osobnosti Turnova. Je to válcovitá nádoba s kónickou projmutou patkou a víčkem s křišťálovou úchytkou. Válcovité, mírně projmuté tělo tohoto klenotu je vybroušeno z hnědošedého obecného opálu, původem ze Slovenska. Zčásti je kryje tepaný a cizelovaný stříbrný plášť osazený granáty, heraldickou rytinou v křišťálu a zdobený ornamenty a nápisy. Z výtvarného hlediska určujícím prvkem jsou ale čtyři rytiny v křišťálu v dolní části poháru nad patkou. Rytý dekor na stříbrném plášti, s národními motivy a symboly vzdělání a práce, míru, lásky (lev s lipovou ratolestí, sova s knihou…) můžeme ze slohového hlediska označit za art-déco, čtyři křišťálové intaglie komponované do oblouku a přisazené k válcovému tělu poháru však pohár řadí k rondokubismu. Osobité české interpretaci kubismu, do jehož krystalicky „hranaté“ struktury vnesli někteří čeští architekti oblouk, půlkruh a kruh. Však se tomuto stylu říká také obloučkový kubismus, nebo styl Legiobanky podle Gočárovy stavby v Praze (1921-23), jejíž fasáda a interiéry jsou učebnicovou ukázkou tohoto směru. Je proto příznačné, že i náš pamětní pohár navrhl architekt – Josef Řehák – v té době profesor odborného kreslení ve šperkařské škole. Turnovské šperkařské škole svěřila návrh a realizaci poháru zdejší firma na provaznické výrobky Dr. Fotr, Boháček a spol., s níž byl M. Koťátko v dlouholetém obchodním styku, jak nás informuje text na víku poháru. Na lunetových křišťálech jsou ženské polopostavy-personifikace čtyř ročních dob, oblíbené a vcelku běžné téma tehdejších rytců kamenů a skla. Zato malá heraldická intaglie stojí za rozluštění. Je na ní dvouhlavá habsburská orlice se štítem na hrudi. V jeho poli vidíme ozubené kolo a hrst konopného rouna, z něhož turnovská provazárna vyráběla široký sortiment provazů, lan a popruhů. Nad štítem je vyryta busta boha obchodu Merkura s okřídlenou přílbou, hůl obtočená hady – antický caduceus, jenž rovněž náleží Merkurovi jako odznak posla bohů. Vpravo od busty vyčnívá kotva, symbol zámořského obchodu. Pod štítem se vine nápisová stuha s nám již zřejmými iniciálami F.B. & Co. Značka rytce R napovídá, že jejím autorem byl turnovský Jaroslav Roubíček, specialista na heraldickou glyptiku. Návrh a provedení poháru bylo svěřeno turnovské škole nejen pro vysokou výtvarnou a uměleckořemeslnou úroveň jejích pedagogů. Školní expozice kupříkladu získala na pařížské výstavě Dekorativních umění v Paříži 1925 Velkou cenu. Pro osazenstvo školy to bylo také vyjádření vděku za pomoc, jíž se řediteli Maškovi dostalo od starosty Matěje Koťátka ve věci výstavby školní budovy (1908-10). Téměř čtvrt století se totiž výuka žáků této v Evropě unikátní instituce odbývala v improvizovaných prostorách obecního domu Slávie nebo v chlapecké škole na náměstí. Stavbu budovy výhradně pro odbornou školu a vyhovující jejím potřebám se v městské radě podařilo Koťátkovi prosadit až pod pohrůžkou rezignace a nových obecních voleb. Konečně se tak dostáváme k samotným autorům poháru, které zmiňuje nápis rytý na vnitřní stěně patky: Navrhl J. Řehák, provedli J. Bezemek, F. Kulhánek, P. Homola, F. Valeš. O Řehákovi jsme se již zmínili, tak jen krátce k těm ostatním. Prof. František Kulhánek vyučoval v té době cizelování (později vedl stříbrnické oddělení), Pavel Homola byl dílovedoucím v brusírně, František Valeš byl dílovedoucím ve zlatnickém oddělení. Rytiny v křišťálu však neprovedl tehdejší učitel Karel Tuček, jak by se dalo čekat. Byl zřejmě zaměstnán prestižní realizací velkého Svatováclavského poháru z křišťálového skla podle návrhu prof. Josefa Drahoňovského. Pouť českých katolíků do Říma a dar papeži Piu XI. v roce Svatováclavského milénia 1929 měly zlepšit pošramocené vztahy mladé republiky s Vatikánem. Intaglie s personifikacemi čtyř ročních dob tak vytvořil Josef Bezemek, pozdější ředitel školy, tehdy ovšem teprve čerstvý absolvent pražské UMPRUM. Pro úplnost dodejme, že poničený pohár restauroval v roce 1980 opět učitel turnovské „šperkárny“, stříbrník Jiří Chval. (PhDr. Miroslav Cogan)