Expozice Lidová kultura Pojizeří z důvodu rekonstrukce uzavřena do prosince 2024.
Jádro etnologických sbírek muzea tvoří předměty dokumentující kulturu všedního dne od konce 18. století do období po druhé světové válce. Základem sbírky byly exponáty z Turnovska sesbírané pro Národopisnou výstavu Českoslovanskou v Praze v roce 1895. Většina těchto předmětů byla získána terénní sběratelskou činností vlastivědných a později odborných muzejních pracovníků nebo darem od turnovských občanů i z obcí v okolí. Vznikla tak hodnotná kolekce předmětů dokládající vývoj tradiční hmotné i nehmotné kultury v oblasti Pojizeří. Vybraná část těchto předmětů je vystavena ve stálé expozici.
Významnými a vzácně dochovanými památkami regionu jsou lidové stavby. V expozici jsou prezentovány doklady o jejich vývoji, zejména patrového roubeného domu tzv. turnovského typu. Výjimečnou hodnotu mají kresby akad. mal. Jana Prouska a J. V. Scheybala, fotografie Petra Matouška, Václava Šimona, Václava Linharta ad. z přelomu
19. a 20. století.
Zcela unikátním exponátem je dřevěná malovaná světnice z roku 1709 /datováno na zárubni dveří/ přenesená do muzea z roubeného domu čp. 16 na Malé Skále. Interiér světnice je pojednán biblickými výjevy ze Starého zákona. Na stropě je vyobrazena Nejsvětější trojice, Prorokova Eliášova jízda, na stěnách Alegorie Nemoci, Alegorie Smrti, Smrt Antonína Paduánského, sv. Josef a sv. Florián. Mezi okny je vyobrazena postava sv.Václava, sv. Linharta a sv. Veroniky. Jedná se o dílo anonymního neškoleného autora z počátku 18. století.
K zajímavým exponátům se řadí mobiliář venkovského domu, převážně z 19. století. Malované a vykládané truhly, skříně, misníky, police, stoly, židle a další předměty spolu s bytovými doplňky a textilem dávají představu o životě našich předků. K nejstarší řemeslné výrobě v našem regionu patřilo zpracování dřeva a perníkářství. Zmínka o prodeji perníku v Turnově z roku 1335 je vůbec první v Čechách. Z dalších řemesel se v Turnově dařilo zvláště hrnčířům a kovářům, jejichž cech byl založen již v roce 1519.
Značně rozsáhlý je fond oděvních textilií, i když tradiční krojové celky jsou v něm zastoupeny jen v několika exemplářích. Ženský lidový oděv v expozici prezentují ukázky lidového kroje od poloviny 19. století do první poloviny 20. století, a to jak krojové celky – mužský, ženský a dětský, tak i jednotlivé součástky – vínky, čepce, šátky, pleny, boty a doplňky. Ženský turnovský kroj patří k typu rozšířenému po celých severovýchodních Čechách, jeho zvláštností je karmazínová výšivka na svátečních součástech oděvu. Zvláštností jsou rovněž čepce vyšívané zlatým a stříbrným dracounem doplněným granáty nebo skelnou kompozicí. Část věnovanou lidovému oděvu doplňují textilie obřadní – křestní soupravy, svatební vínky a stuhy, koutnice ad.
Početnou sbírku představují předměty z oblasti tzv. duchovní kultury, zejména domácí a výklenkové plastiky světců, podmalby na skle s obdobnou tématikou, kramářské a devoční tisky a v neposlední řadě také betlémy. Sbírkové předměty tohoto oddělení představují velkou škálu nejrozmanitějších předmětů dokládajících život venkovských vrstev především v oblasti Českého ráje a Pojizeří.
