MAKARSKÁ 57

Ve skupině výtvarných umělců, jež koncem 50. a po celá 60. léta vystavovala pod hlavičkou Makarská 57,  se sdružili mladí absolventi pražské akademie a VŠUP, z nichž Josef Jíra, bratři Ladislav a Valerian Karouškové a Jiří Rada se narodili podél toku Jizery mezi Turnovem a Železným Brodem, Jaroslav Šerých v Turnově studoval, Jiří Novák se nedaleko na Hrubé Skále usadil, Mojmír Preclík zase našel zázemí nedaleko, na chalupě v Kryštofově Údolí. Navíc s některými turnovské Muzeum Českého ráje i Oblastní galerie v Liberci spolupracovaly na výstavních a restaurátorských projektech.  Výstava k šedesátému jubileu vzniku skupiny je tak logickým vyústěním našeho dlouhodobého zaměření.

Už od roku 1954 se desítka výtvarníků scházela v malostranské vinárně Makarská, kde v roce 1957 došli k rozhodnutí dát pravidelným debatním večerům pevnější obrysy na základě podobných představ o přístupu k  tvorbě. Název skupiny pak vyplynul zcela přirozeně.  „Cítíme naléhavou potřebu upřímnosti a pravdivosti jak obsahové, tak i formální. Upřímnost za těchto okolností stává se pro nás kritériem. Nechceme iluzi, ale pravdu. Nechceme vytvářet díla zakrývající svou formální dokonalostí prázdnotu nebo vypočítavé pokrytectví…. Nebudeme nalézat nové formy jenom proto, aby byly nové, ale po příkladu zakladatelů moderního umění a v logickém navázání na ně hledat tvar pro vyjádření nového obsahu…“  dočteme se v úvodním textu katalogu první skupinové výstavy roku 1959. Na rozdíl od jiných soudobých výtvarných skupin, které více nebo méně proklamovaly určité formální limity tvorby (např. Trasa: definitivnost tvaru a plný barevný důraz), vznikla Makarská 57 ze společné potřeby vnitřně poctivé práce. Přesto bychom, alespoň v grafikách Vladimíra Tesaře, Jaroslava Šerých a Františka Peterky, nalezli podobný vztah ke skutečnosti, podobnou práci se stylizací lidské figury.   Ostatně právě tito grafici dosáhli za grafiku, typografii a knižní ilustraci ze všech členů skupiny největšího veřejného ocenění.

Josef Jíra, Ladislav Karoušek a Jiří Rada byli především krajináři, avšak nikoliv v konvenčním smyslu slova. Jejich krajiny jsou především nositelem osobního sdělení s různým stupněm otevřenosti a nápovědy divákovi.

Sochaři sdružení ve skupině byli v početní menšině, ovšem v československých dějinách výtvarného umění nechali výraznou stopu.  Všichni čtyři umělci – Valerian Karoušek, Jiří Novák, Radko Plachta a Mojmír Preclík – byli význačné osobnosti, které spojovalo více či méně přátelství, podobné zájmy nebo životní postoje.   Všichni zpočátku vycházeli z podobného východiska – figurativních modernistických soch. Kromě Valeriana Karouška všichni z existenčních důvodů restaurovali staré sochařské a kamenické práce a vlastní výtvarné činnosti se tak mohli věnovat s nucenými přestávkami. Přesto ale každý našel svou osobitou cestu.

Zahájení výstavy ve čtvrtek 21. září od 17.00 hod.
Výstavní sál muzea / 21. 9. – 19. 11. 2017 

ObrázEK:
Vladimír Tesař, Stěhování kulis, 1966. MUO Olomouc