Ungerové
Počátky malorohozeckého pivovaru bychom hledali v polovině 19. století. V roce 1834 prodal kníže Rohan panství Malý Rohozec Ferdinandu Xaverovi Ungerovi (1796–1849) z Hodkovic, který byl nazýván králem pojizerského sklářství. Krátce po koupi dominia začala v hlavě F. X. Ungera zrát myšlenka vybudovat na nově koupeném panství pivovar. Nápad to byl skvělý. Pivovary byly na vzestupu, dobrý výnos byl zřejmý a podniky tohoto druhu byly prakticky součástí každého panství. Povolení ke stavbě pivovaru na Malém Rohozci bylo následně roku 1847 vydáno Krajským úřadem v Mladé Boleslavi. Slavnostního otevření v roce 1850 se však F. X. Unger kvůli epidemii tyfu nedožil. Vedení velkostatku s pivovarem se ujal jeho mladší syn Karel Augustin Unger (1832–1906), který s podnikem dosáhl velkých úspěchů, a i díky tomu byl v roce 1872 povýšen do šlechtického stavu (stal se z něho svobodný pán s právem vlastnit erb). Rovněž se věnoval rozvoji sladovnictví a pěstování cukrové řepy v regionu.
Malorohozecký pivovar byl na svou dobu velmi moderní, jednalo se o jeden z vůbec prvních parostrojních pivovarů u nás. Rohozecké pivo bylo oblíbené jak na území českých zemí, tak i za hranicemi monarchie – exportovalo se například do Německa či Francie. V roce 1867 vystavoval pivovar na Světové výstavě v Paříži, kde za své produkty obdržel čestné uznání. O šest let později představil své ležáky a výčepní piva na Světové výstavě ve Vídni. Na konci 19. století se v závodě ročně uvařilo kolem 260 várek po 72 hektolitrech, dohromady tedy 18 720 hektolitrů.
Portrét Karla Augusta Ungera (soukromá sbírka V. Dufek)
Společenstvo hostinských
Další následovník z rodu Ungerů, Karel Miloš (1865–1941), který převzal pivovar v roce 1906, ovšem nebyl v pivovarském řemesle příliš úspěšný, a tak v roce 1910 prodal pivovar i s přilehlým velkostatkem místnímu Společenstvu hostinských. Smlouva byla podepsána 19. dubna 1910 a dávala vzniknout firmě Společenský pivovar hostinských, s. r. o. v Malém Rohozci, přičemž jedním ze společníků byl i bývalý majitel pivovaru.
V roce 1913 došlo ke změně názvu na Společenský pivovar a velkostatek hostinských, s. r. o., Malý Rohozec u Turnova. Rozvíjející se slibný výstav byl přerušen světovou válkou, podobně jako v ostatních podnicích. Výrobu ale pivovar nepřerušil. Nedostatek pivovarských surovin zde řešili příkupem sladu dánského, sladu vyrobeného z rumunského ječmene nebo sladu ze svijanského pivovaru. Při výrobě piva si pomáhali rovněž různými náhražkami – cukrem, sladovou kávou nebo moučkou. Koncem roku 1918 vystoupil Karel Unger ze společnosti a své podíly rozprodal.
Za první republiky byl pivovar průkopníkem v oblasti rozvozu piva na Turnovsku – v roce 1920 si pořídil první dva nákladní automobily. V roce 1925 převzal fúzí firmu Pivovar a výrobní podniky hostinských, s. r. o. v Turnově, která vlastnila turnovský Svobodův pivovar v Sobotecké ulici, načež výroba piva byla v tomto závodu zastavena. V letech 1930–1931 byl pro malorohozecký pivovar vybudován nový vodovod přivádějící vodu z Vazoveckého údolí, který slouží svému účelu dodnes. V roce 1935 byla produkce pivovaru téměř 43 000 hektolitrů piva, čímž se řadil na 27. místo z 328 pivovarů Československa. Těsně před druhou světovou válkou pracovalo v podniku 64 zaměstnanců, z toho bylo sedm administrativních úředníků, deset bednářů, čtyři sladovníci, dva techničtí pracovníci a zbytek ostatní dělníci.
Za protektorátu přišel pivovar o řadu odběratelů a musel snížit výstav piva asi o čtvrtinu. Tomu, že pokles výstavu nebyl až tak velký, napomohla nařízení protektorátních úřadů, kterými byla v roce 1942 ukončena výroba v řadě českých pivovarů, mimo jiné v Turnově a na Hrubé Skále, jejichž odbytové rajony převzal právě Malý Rohozec. Ke konci války bylo v pivovaru vyráběno hlavně 3,5 stupňové pivo, a to převážně černé.
Národní podnik
Po překonání válečného období zasáhlo fungování pivovaru nově zaváděné centrálně plánované hospodářství. V roce 1948 byl pivovar zestátněn a zařazen do skupiny Severočeské pivovary, n. p. Vratislavice nad Nisou. Od roku 1953 do roku 1958 spadal malorohozecký pivovar pod nově vytvořené Pojizerské pivovary, n. p. Klášter Hradiště. Na následující dva roky se však opět vrátil pod hlavičku Vratislavic.
V roce 1960 byl v rámci okresní správní reformy a slučování podniků do velkých skupin zařazen pod Východočeské pivovary, n. p. Hradec Králové. Vzhledem k jeho malé velikosti se dostal na okraj zájmu a byly do něj pozastaveny nutné investice. Budovy pivovaru tak postupně chátraly. Přesto výroba piva neustále vzrůstala a v roce 1965 se dostala přes hranici 100 000 hektolitrů za rok. Růst byl způsoben především převzetím zásobovacích rajonů po zrušených pivovarech v Jilemnici (1957) a Lomnici nad Popelkou (1958). Malorohozecký pivovar se tak stal jediným pivovarem v nově uspořádaném okrese Semily. Významný podíl na růstu odbytu měly také dodávky sudového piva na Slovensko (v 60. letech sem putovalo až 20 % celkové produkce). Na počátku 70. let jako jeden z prvních pivovarů v rámci Československa začal používat plastové přepravky s vlastním logem a nové „euro“ lahve.
V roce 1976 byl vedením podniku Východočeské pivovary zredukován počet závodů z původních deseti na pět s tím, že sídla závodů zůstala pouze v pivovarech, které byly vybrány jako perspektivní, což Malý Rohozec být neměl. Z pivovaru se tak stala „pouze“ provozovna závodu Trutnov bez ředitele a ekonoma, v čele zůstal pouze sládek jakožto vedoucí provozu.
Transformace a současnost
Od roku 1989 byl pivovar součástí nově vzniklého státního podniku Pivovary Hradec Králové. S privatizací místního podniku v roce 1994 bylo spojeno i velké očekávání, jenže noví majitelé pivovarnictví nerozuměli a měli pivovar pouze jako vidinu rychlého zisku. Kvůli tomuto přístupu v hospodaření se pivovar brzy dostal do dluhové pasti a spadnul do konkurzního řízení. V roce 2004 ho odkoupili současní majitelé a byla založena akciová společnost Pivovar Rohozec. Noví majitelé zahájili významné stavební a technologické investice směřující k zajištění vysoké kvality piva. V posledních letech zmodernizovali stáčírnu lahví, varnu, sklad sladu, spilku či kotelnu. Rekonstrukce se dočkal i zámek, kde se v poschodí nachází sídlo vedení společnosti a v přízemí rozšířená pivovarská restaurace s kapacitou 125 míst. Byla provedena citlivá revitalizace výrobních budov, nádvoří i komunikací.
V současnosti se výstav pohybuje kolem 70 000 hektolitrů ročně. Zhruba 60 % piva se expeduje v sudech a 40 % v lahvích. Export piva do zahraničí tvoří 15 % výroby – výrobky putují na Slovensko, do Polska, Itálie, Finska a dalších zemí. Se svými výrobky se pivovar pravidelně zúčastňuje pivních degustačních soutěží, na kterých sklízí úspěchy.
