Nejstarší fungující pivovar

V roce 2024 si svijanský pivovar připomněl 460. výročí od první zmínky své existence. Historie pivovaru se začal psát v roce 1564, kdy byl zřejmě založen v rámci nově vznikající tvrze, kterou začal budovat Adam z Vartmberka jako dědičný podíl pro svého syna Jaroslava. Pivovar se stal nedílnou součástí hospodářského zázemí a nemálo přispíval k zvýšení finančního výnosu panství. Jaroslav z Vartmberka je dále připomínán jako budovatel místního zámku (postaven v 70. letech 16. století). Když v roce 1602 zemřel, stala se dědičkou svijanského zboží jeho manželka Anna Kateřina. Ta se podruhé vdala za Jáchyma Ondřeje Šlika, známého představitele protihabsburského stavovského povstání na počátku třicetileté války. Po smrti Anny Kateřiny v roce 1610 přešlo svijanské panství na něj. Šlikův život skončil na staroměstském popravišti v červnu roku 1621 a Svijany poté připadly Albrechtovi z Valdštejna. Jeho rod zde nadále hospodařil téměř dvě století.

Pivovar velkostatku

V roce 1820 koupil svijanské panství včetně pivovaru Karel Alain Gabriel Rohan (1764–1836), který jej připojil ke svému sychrovskému velkostatku. Svijanský zámek se postupně stal sídlem panského úřednictva. Významným pachtýřem svijanského pivovaru byl sládek Jan Prousek (1826–1875), který zde působil od roku 1851 až do své smrti. Pod jeho taktovkou se ročně uvařilo kolem 5500 hektolitrů piva. V roce 1866 koupil dům čp. 2 na turnovském náměstí a přestavěl ho na hostinec U Českého granátu, kam dodával své vlastní pivo. Jeho syn Jan (1857–1914), akademický malíř, se stal významným kulturním činovníkem, mimo jiné jedním ze zakladatelů turnovského muzea. Pochází od něj i nejstarší známé vyobrazení svijanského pivovaru z roku 1874.

Dynastie Kratochvílů

Výrazněji se do provozu svijanského pivovaru zapsala dynastie sládků rodu Kratochvíle. V roce 1892 si zdejší pivovar pronajal Antonín Kratochvíle II. (1864–1930), jehož otec již působil v pivovarech v Domažlicích a v Klobukách. Nový sládek se pustil do modernizace podniku a s povolením správy velkostatku přestavěl ruční pivovar na parostrojní (1902). Když se na počátku 20. století rozhodl majitel svijanského panství Alain Benjamin Rohan (1853–1914) nabídnout tamní pivovar k prodeji, byl to právě nájemce Antonín Kratochvíle, který ho od knížete v roce 1909 odkoupil i s pozemky v blízkém okolí podniku. Domluvil si i bezúplatné využívání práva ledování v řece Jizeře a k tomu využívání přilehlých pozemků. V sortimentu svijanských piv převládala v tuto dobu světlá desítka a v menším množství speciální čtrnáctka „Granát“. Kromě práce ve vlastním pivovaru se Antonín Kratochvíle podílel na profesní spolkové činnosti. Od roku 1887 byl členem Spolku pro průmysl pivovarský v Čechách a v období 1908–1924 byl v jeho výboru.

I pivovar ve Svijanech významně zasáhly události první světové války. Z předválečných 6000 hektolitrů musel snížit výstav na necelých 1000 hektolitrů, zejména v důsledku nedostatku surovin. Antonín Kratochvíle vyrovnával pokles výnosu pivovaru zvýšenou zemědělskou činností a chovem hospodářských zvířat (vedlejší produkt výroby piva byl vynikajícím krmivem). Po vzniku československého státu postavil v roce 1920 u kotelny 15 metrů vysoký komín, který se na čas stal dominantou panoramatu Svijan. V této době pracovalo v podniku osm zaměstnanců a výstav činil okolo 8000 hektolitrů. Součástí pivovaru byla i sladovna, kde se vyráběl slad nejen pro vlastní potřebu, ale část se dodávala i dalším obchodním firmám.

V roce 1926 předal Antonín Kratochvíle II. svijanský pivovar do rukou svému synovi Antonínu III. (1900–1953) a až do své smrti v roce 1930 zde zůstal prokuristou. Podniku se tak věnoval úctyhodných 37 let. Nový majitel nabíral v první polovině 20. let cenné zkušenosti v moderně zařízeném pivovaru v Nymburce, které chtěl posléze uplatnit ve Svijanech. Krátce po převzetí podniku zrušil sladovnu, jelikož se zvyšujícím se výstavem nestačila pokrýt vlastní výrobu sladu a bylo nutné rozšířit pomocné provozy – na místě humen a hvozdu vznikla laboratoř, vodní hospodářství, trafostanice, dílny, sklady a garáže (první nákladní automobil byl pro potřeby pivovaru pořízen v roce 1926). V období první republiky došlo k mimořádnému rozvoji pivovaru. Sládek nechal postavit novou varnu od firmy Novák & Jahn s kvalitní scezovací kádí. Zřídil rovněž strojní chlazení včetně výroby umělého ledu. Díky generátoru na výrobu ledu a chladícímu systému o délce přes 3000 metrů, bylo zaručeno vychlazení všech prostor i v době nejvyšších letních teplot. Celý areál byl elektrifikován. Mytí transportních obalů zajišťovala samočinná myčka. Ve strojnické dílně pivovaru byla vyráběna výčepní zařízení a další příslušenství pro hostince. Výstav překonal hranici 20 000 hektolitrů poprvé ve výrobním roce 1928–1929. V nabídce převládala světlá výčepní piva a klasický ležák „Granát“. Vařilo se také světlé pivo „Březňák“ oblíbené pro několikaměsíční dobu trvanlivosti a speciální černé pivo „Maltin“.

Náročné investice a s nimi spojené zadlužení však vedly k ekonomickým problémům pivovaru, které vyvrcholily v roce 1938 dosazením nucené správy a později nařízením exekuce. Dražba podniku proběhla 19. října 1939 již v nových politických poměrech protektorátu. Pivovar vydražil Alain Rohan (1893–1976), a tak se po třiceti letech svijanský podnik vrátil zpět do knížecího majetku. V té době zde pracovalo šedesát zaměstnanců.

Národní podnik

V roce 1945 byl pivovar Alainovi Rohanovi zkonfiskován na základě Benešových dekretů a posléze znárodněn. V roce 1948 se stal provozem Severočeských pivovarů, n. p. Vratislavice nad Nisou. Od roku 1953 do roku 1958 spadal pod nově vytvořené Pojizerské pivovary, n. p. Klášter Hradiště. Na následující dva roky se však opět vrátil pod hlavičku Vratislavic. Od roku 1960 byl v rámci slučování podniků do velkých skupin zařazen pod Severočeské pivovary, n. p. Ústí nad Labem, a stal se pouhou provozovnou závodu ve Vratislavicích. Podnikovému vedení se svijanský pivovar jevil jako neperspektivní, nemělo o něj patřičný zájem a nad závodem visel Damoklův meč brzkého uzavření. To se však nestalo a pivovar byl nakonec i dílčími investicemi modernizován, například dřevěné transportní sudy byly nahrazeny hliníkovými a dřevěné bedny vyměněny za plastové.

V roce 1982 nastoupil na místo sládka František Horák (1941–2022), s jehož jménem je spojena záchrana pivovaru i jeho rozvoj v první dekádě nového tisíciletí. Mimo jiné jako jeden z prvních v republice, po vzoru mnichovského Oktoberfestu, uspořádal v roce 1989 ve Svijanském Újezdě slavnosti piva, jejichž tradice pokračuje až do současnosti.

Transformace a současnost

V roce 1990 vznikl státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou, jehož součástí byl i svijanský pivovar. V roce 1992 se státní podnik změnil na akciovou společnost a v roce 1997 se stal součástí akciové společnosti Pražské pivovary, jejímž majoritním vlastníkem byla anglická pivovarská společnost Baas. Díky špatné obchodní politice se však pivovar dostal do odbytové krize a hrozilo jeho uzavření.

V roce 1998 byl pivovar zachráněn odkupem od anglické skupiny a vznikla společnost Pivovar Svijany s. r. o. Díky mravenčí práci týmu schopných lidí vedených ředitelem Františkem Horákem, byla odbytová krize z předchozích let překonána. Pivovaru se začalo blýskat na lepší časy. V roce 1998 činil výstav necelých 40 000 hektolitrů a výroba nadále stoupala. V roce 2001 byla pokořena magická hranice 100 000 hektolitrů, v roce 2013 to bylo již neuvěřitelných 600 000 hektolitrů a podobnou produkci si pivovar drží i nadále.

V roce 2005 došlo k transformaci firmy na akciovou společnost. V roce 2007 pivovar koupil podíl ve chmelařském družstvu v Polepských Blatech na Roudnicku a zajišťuje si tak klíčovou surovinu „žateckého červeňáku“ z vlastních zdrojů. Do podniku byla v novém tisíciletí investována více než jedna miliarda korun. Prostředky byly použity na novou varnu (plně automatickou), strojovnu, chlazení, stáčírnu, přestavbu sklepa či zlepšení odpadního hospodářství. V roce 2013 koupil pivovar nedaleký zámek a za přispění evropských fondů jej zrekonstruoval. Slavnostně byl otevřen v roce 2017 a jeho návštěva se stala oblíbeným cílem turistů. Lidé se zde mohou ubytovat v několika hotelových pokojích nebo si užít pivní lázně.

Svijanský pivovar v čele s ředitelem Romanem Havlíkem a sládkem Petrem Menšíkem prosazuje klasickou výrobu piva – tradiční vaření, kvašení v otevřených kádích, dlouhé zrání v ležáckých tancích, bez pasterizace. Pivem zásobuje na 3200 restauračních zařízení po celé České republice. Svijanská piva pravidelně získávají ocenění doma i v zahraničí, kde značka již získala značné renomé a plně se zde etablovala.

Svijany myslí na budoucnost

Z iniciativy ředitele a sládka byl ve spolupráci s Hotelovou a Střední odbornou školou otevřen prvně v roce 2019/2020 nový tříletý učební obor Výrobce potravin pivovarník – sladovník. Na praxi chodí studenti převážně do pivovaru ve Svijanech, ale částečně i do jiných pivovarů. Od roku 2022 opouští školu každoročně 10 vyučených pivovarníků – sladovníků.