Od nájemce k majiteli
Starý vrchnostenský pivovar na hlavní křižovatce turnovských ulic změnil svého provozovatele v roce 1846. Od tehdejšího majitele pivovaru, Turnova a celého hruboskalského panství, Jana Antonína z Aehrenthalu, si podnik pronajal zkušený sládek Josef Jakub Táborský (1815–1876). A se jménem Táborský je spojen i zbytek historie pivovaru. Z nájemce se roku 1876 stal majitel pivovaru, který si však svůj podnik dlouho neužil. Zemřel náhle ještě téhož roku. Novým vlastníkem se stal čtyřiadvacetiletý syn téhož jména.
Poté, co nový majitel Josef Táborský mladší (1852–1898) uhradil v několika ročních splátkách kupní cenu pivovaru (45 000 zlatých), začal do jeho zařízení mohutně investovat. Jistě mu k tomu dopomohl také sňatek s osmnáctiletou Boženou Hillebrandovou na podzim roku 1885. Dcera statkáře z Mirovic u Brandýsa nad Labem přinesla do manželství věno 13 000 zlatých a stala se spolumajitelkou pivovaru. Téhož roku postavili v pivovaru novou varnu, strojovnu a kotelnu, a hlavně pořídil parní stroj. V roce 1890 byly přebudovány chladící stoky a bednárna. O dalších šest let později postavili nové ležácké sklepy a lednici.
Sládek Táborský projevoval rovněž velkou snahu o zviditelnění svého pivovaru. V roce 1891 firma „Pivovar Josef Táborský“ vystavovala svou produkci na Jubilejní zemské výstavě v Praze, kde byla i vyznamenána stříbrnou medailí spolku pro průmysl pivovarský v Království českém. Za pravým křídlem průmyslového výstavního paláce č. 12 otevřel Josef Táborský hospodu a po dobu výstavy tam nabízel své turnovské pivo.
Voda je základ
Zdrojem vody Táborského pivovaru byl vždy pramen na Hruštici, který napájel i městské kašny. Když už svou kapacitou nestačil – městu ani pivovaru, byl na náklady velkostatku vybudován pouze pro pivovar vodovod nový, a sice z Durychova. Částečně se na celé akci finančně podílela také obec i nájemce pivovaru Josefa Táborský. Výstav pivovaru neustále rostl a s ním i spotřeba vody, a tak bylo v jeho areálu následně vykopáno dokonce několik studní. Voda z nich však nebyla k výrobě piva vhodná, a tak se využívala pouze jako voda užitková. Nedostatek vody se snažili pokrýt její dopravou z řeky Jizery, což bylo velmi nákladné a v zimě takřka nemožné. Nakonec bylo položeno potrubí z Malé Jizery do pivovaru v délce 400 metrů. Ještě před koncem 19. století nebylo ovšem možné vodu z řeky pro její znečištění používat. Proto byla 8. června 1894 podána na okresní hejtmanství v Turnově žádost o postavení gravitačního vodovodu. Z tohoto důvodu zakoupili manželé Táborští pozemek v Durychově (dodnes nazývaný Táborka), kde se nacházejí vydatné prameny. Odtud vedla voda potrubím do nově postaveného rezervoáru v pivovaru. Délka potrubí činila 800 metrů a výškový rozdíl byl devět metrů. Tento nově vybudovaný vodovod sloužil ke spokojenosti po zbývající dobu provozu pivovaru.
František Wait a Václav Feštr
Josef Táborský zemřel náhle 12. srpna 1898. Bylo mu pouhých 46 let. Vdova Božena podnik v roce 1901 prodala dosavadnímu správci a prokuristovi Františku Waitovi, který zde působil již od roku 1886, a panu Václavu Feštrovi za 196 000 korun. Se souhlasem majitelky zachovali název firmy „Parostrojní pivovar Táborský“, která byla založena již v roce 1846, kdy si Josef Táborský pivovar prvně pronajal. V době prodeje byl výstav pivovaru kolem 15 000 hektolitrů a do budoucna dále stoupal. Náhlý pokles přišel až s první světovou válkou a jen velmi těžko po ní se dostával na předválečnou úroveň. Došlo také ke změně majitele celého podniku. Po smrti Václava Feštra (1932) převzala jeho polovinu vdova Ludmila, druhý z majitelů tehdy svůj podíl prodal Jaroslavu Ulmannovi. Výroba v tuto dobu ještě stále stoupala. Na začátku hospodářské krize v roce 1933 se výstav blížil dokonce 20 000 hektolitrům, pak již začala produkce klesat. Na počátku druhé světová války byl provoz stále více omezován a v roce 1942 byl pivovar definitivně uzavřen. Ten rok se uvařilo pouhých 2 565 hektolitrů.
Historie se uzavírá
Sládek Ulmann, který byl v roce 1938 jmenován soudním znalcem v oboru pivovarnictví pro obvod okresního soudu v Turnově, těžce nesl uzavření pivovaru. Zemřel náhle ve věku 44 let. Přesto byly provozy a zařízení pivovaru nadále udržovány v provozuschopném stavu, aby se výroba mohla po skončení válečného konfliktu naplno rozjet. Ministerstvo výživy ovšem svým rozhodnutím ze dne 23. listopadu 1945 opětovné zahájení provozu nepovolilo a přípisem z 8. února 1946 bylo majitelům doporučeno, aby podnik dobrovolně zlikvidovali. Pivovar byl tedy s definitivní platností zrušen. Firma se stoletou tradicí – Parostrojní pivovar a sladovna Táborský Turnov – vešla do historie.
Na budovy Táborského pivovaru stále někteří Turnované vzpomínají. Srovnány se zemí byly mezi lety 1967–1968 a na jejich místě se dnes nalézá volná parkovací plocha.
