Nejstarší dějiny turnovského pivovarnictví zůstávají díky neexistenci relevantních písemných pramenů poněkud skryty. Je však zřejmé, že se zde pivo vařilo již v prvních desetiletích existence města. V tomto kontextu je tradičně připomínána zpráva z počátku 15. století, kdy bylo turnovské pivo dováženo až do Prahy a spolu se svídnickým a žitavským bylo považováno za znamenité.
První hmatatelné doklady se objevují až v průběhu 16. století. V tomto období sice v Turnově nefungoval žádný obecní či dokonce již vrchnostenský pivovar, ale pivo se zde vařilo. Jednotlivé pivní várky se konaly u některého ze sousedů, který měl potřebné finanční prostředky na pořízení pivovarnického vybavení. U něj se pak jednotliví právováreční měšťané na svých várkách střídali. Zdá se však, že bez pevnějších pravidel, a tak byly běžnou součástí jejich života neustálé spory, kdo bude vařit. Bohatší se údajně dostávali k možnosti provést var piva častěji než ostatní apod. Nakonec se turnovská obec se souhlasem obou vrchností (Kunráta Krajíře z Krajku a Jindřicha Šťastného z Valdštejna) usnesla na pravidlech „o vaření piv, o kupování obilí a jiných věcí na rynku neb v ulicích“, která byla do městských kniha zanesena 15. srpna 1530. Mezi jinými bylo stanoveno také to, že každý právovárečný měšťan smí vařit pivo nanejvýše jednou za čtrnáct dní.
To, že turnovští právovárečníci využívali pivovary několika zdejších sousedů, dokládá zpráva z roku 1573. Tehdy totiž před svatojánským jarmarkem žádali majitelé pivovarů obec o navýšení částky dvou grošů, kterou jim ostatní sousedé platili z každé várky u nich vykonané. Prý „pro mnoho nynější drahoty“ jim již dva groše nestačily.
Existenci takovýchto soukromých pivovarů lze doložit z kupních smluv městských domů zanesených do městských knih. Na základě zápisů z 16. a 17. století bychom v Turnově napočítali maximálně deset domů s pivovarem. Sladoven bylo ve městě o poznání více. Pro 17. století bychom jich ve městě našli zhruba pětadvacet.
Právo várečné platilo pro turnovské měšťany dlouhé období bez jakékoli překážky. Adam z Vartmberka roku 1560 dokonce udělil městu privilegium, kterým zbavil zdejší právovárečníky jakékoli konkurence (i té své, vrchnostenské). Za poskytnutí půjčky ve výši 1 500 kop grošů českých se zavázal, že na skalském (Hrubá Skála) ani rohozeckém (Hrubý Rohozec) panství nebude on ani jeho dědici provozovat žádný pivovar. Za tuto výsadu museli z každého varu piva odvádět do vrchnostenského důchodu 10 grošů českých. Podle tohoto nařízení musely všechny panské hospody i poddaní lidé odebírat pouze pivo turnovské. Jak je zřejmé z dalšího vývoje, netěšili se v Turnově z této výhody příliš dlouho. Dané privilegium začali porušovat již Adamovi synové. Za pár let byl vybudován pivovar na Hrubém Rohozci, na Hrubé Skále i ve Svijanech. Situace se i pak nadále horšila. Roku 1635 podal hruboskalský hejtman městské radě lakonickou zprávu, že si vrchnost zřizuje ve městě pivovar na náměstí a měšťanům je nadále vařit pivo zakázáno. Přes množství suplik je následně turnovským právovárečníkům vařit pivo opět dovoleno, ale pouze na krátký čas. Na konci 17. století je městu toto právo definitivně odňato a zůstalo při tom na dalších sto let.
Po požáru města roku 1643 vzal za své i vrchnostenský pivovar na náměstí, a tak se vrchnost obrátila jinam. Na nároží dnešní ulice Sobotecké a Palackého stál pivovar se sladovnou jistě již od 16. století, ale pravděpodobně mnohem dřív. Dnes je zde již více než padesát let pouze asfaltová plocha sloužící jako parkoviště. Ve starých trhových smlouvám čteme, že součástí domu byl nejen pivovar a sladovna, ale patřila k němu i chmelnice. Tato nemovitost se roku 1658 dostala do rukou zdejší vrchnosti, Marii Eleonoře z Valdštejna. Jistotu o majiteli i vaření piva máme k roku 1687, kdy je dům v pramenech uváděn jako panský pivovar. V držení hruboskalské vrchnosti zůstal pivovar až do roku 1876, kdy jej koupil jeho dlouholetý nájemce a sládek Josef Táborský (1815–1876).
Odhad pivovaru z roku 1814 hovoří o poměrně špatném stavebně-technickém stavu celé budovy, a tak uvozuje, že od konce 17. století se zde příliš mnoho, ve smyslu stavebním, nezměnilo. Z posudku víme, že pivovar byl zděný o jednom poschodí a délce přes 45 metrů. Samotná varna měla půdorys 16 x 10 metrů a vybavena byla měděnou pánví, která stačila na uvaření 12 sudů piva. Špatný stav areálu nutil k zásadní nápravě. Výrazná renovace proběhla v polovině 30. let 19. století. Byla přestavěna obytná budova, hvozd, sladové a ječné půdy, postavena nová humna o ploše 233 m2, nové stáje a přebudovány židovské krámy. Nově bylo možné uvařit najednou 24 sudů piva (přes 5 500 litrů), tj. dvojnásobek předešlé kapacity. Jen v roce 1848 se zde uskutečnilo 99 várek v celkovém množství 5 181 hektolitrů piva (některé várky byly na 25, jiné třeba jen na 20 sudů) a v dalších letech se objem piva i nadále zvyšoval.