KAREL VIK – grafik a malíř

Grafik a malíř Karel Vik byl vlastně jediným z turnovských výtvarníků meziválečné éry, kterému se podařilo zapsat se do povědomí široké české veřejnosti a překročit pomyslně hranici regionu, ba státu. Narodil se roku 1883 v Hořicích a v Turnově se trvale usadil až po první světové válce, již pětatřicetiletý, avšak tady jeho grafika dozrála, pracovitý autor založil rodinu, postavil dům, dočkal se obecného uznání a významných veřejných zakázek, jako třeba výzdoby haly turnovského nádraží vedutami z Českého ráje (1921). Za expresivní černobílý dřevoryt Štíty Tater (1922) byl přijat do prestižního pařížského Podzimního salónu, kde při své první účasti v roce 1925 vystavoval třeba s Kupkou nebo Modiglianim. Na výzvu T. F. Šimona se stal spoluzakladatelem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, do jehož sborníků pak pravidelně přispíval. Vikovými barevnými dřevoryty vyzdobené knihy, tištěné v turnovské Müllerově tiskárně, posunuly vnímání knižní ilustrace a posílily zájem o krásnou českou knihu. Umělcovy zájmy a aktivity na poli kultury však byly ještě širší. Zajímala ho literatura a zvláště miloval hudbu. Ve své knize Mateřídouška (1941) vzpomíná, jak za pobytů v Návarově hrával na klavír Dvořáka a Griega, křídlo nechybělo ani v jeho turnovském ateliéru. Rád také spolupracoval s loutkáři, pro které maloval kulisy, dokonce je proto  někdy v odborné literatuře označován za scénografa. Byl zakládajícím členem Turnovského díla a stal se jeho nejvýraznější osobností, do Turnova za ním směřovaly stovky dopisů i návštěv. Proto jsme výstavu plánovanou k padesátému výročí Vikova úmrtí koncipovali tak, abychom Vika nejen připomněli jako grafika a malíře, ale zasadili do širšího kulturního kontextu Turnova a regionu tak bohatého na výtvarníky. Předpokládali jsme, že zhruba polovina výstavy připadne právě na jeho přátele výtvarníky z Turnovského díla, kteří současně s ním spoluvytvářeli zdejší umělecký život. Mezi dvaatřiceti členy, které zaznamenává poválečný seznam, jsou například Karel Kinský, Josef Durych, Antonín Karč, Karel Tuček, Josef Bezemek, Viktor Vorlíček, Božetěch Medek, Vladimír Linka. Takže přehlídka jejich prací by mohla být pestrá, od malby, soch a grafiky až ke sklu a rytinám v drahokamech… . Avšak s tím, jak Vikova vnučka Ing. Milena Jeřábková postupně třídí dědovu uměleckou pozůstalost a korespondenci, jsme dospěli k závěru, že dosud nezveřejněné, nebo málo známé výsledky Vikovy tvorby, zvláště jeho pozdní malířské a kreslířské práce, si zaslouží více pozornosti a prostoru. Mění totiž stereotypní vnímání osobnosti Karla Vika, kterého zvláště od jeho knižně publikovaných cyklů barevných dřevorytů Praha (1928), Český ráj (1930) nebo Slovensko (1946) řadí česká uměnověda i veřejnost jednoznačně mezi grafiky. Poněkud se přitom ale zapomíná, že Hlávkovo stipendium, jež mu po absolutoriu na akademii umožnilo navštívit Itálii a Balkán, obdržel právě za malbu. Ostatně jeho dvojportrét neznámého starého muže s dívenkou, datovaný 1909 a namalovaný zřejmě na Malé Skále, přímo navazuje na české impresionisty, například Ludvíka Kubu. Série drobných, mimořádně živých skic nebo rozměrnější a málo známé oleje ze soukromých sbírek, však dokládají, že se k malbě rád vracel i v pozdních letech svého tvůrčího života. Vikova tvorba, ale i dokumenty a korespondence, tak na podzimní výstavě od 3. října do poloviny listopadu zaujmou značně větší plochu, zatímco jeho přátele z Turnovského díla připomeneme jen v omezenější míře, než jsme původně plánovali. Za plnější a v podstatě objevnou výpověď o Karlu Vikovi to ale bezpochyby stojí a Turnovské dílo si necháme napříště.

Pozvánka Karel VIK (soubor ke stažení)

Miroslav Cogan