Model Mařanova statku v Soběslavicích čp. 5
Model patrového roubeného domu č.p. 5 v obci Soběslavice vytvořil podle kresebné dokumentace a zaměření územního pracoviště Národního památkového ústavu v Liberci a podle archivních fotografií ze sbírek místních muzeí v roce 2013 pan Josef Licehamer. Spolu s dalšími modely tohoto autora se jedná o plánovanou akvizici Muzea Českého ráje v Turnově pro novou stálou expozici „Lidová kultura Pojizeří“.
Modely lidových staveb představují vedle kreseb, fotografií a stavebních plánů základní typ dokumentace lidového stavitelství. Modely zhotovované podle stávajících objektů lidové architektury in situ, nebo podle fotografické a stavebně technické dokumentace, jsou v některých případech jediným dokladem existence regionální formy lidového domu. Vznik nejvýznamnější kolekce modelů lidových staveb je spojen s koncem 19. století, s obdobím přípravy Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895. V souvislosti s tím vzniklo v letech 1893–1895 více jak 100 modelů lidových staveb, které jsou jedinečným dokladem lidového stavitelství českých a slovenských regionů – obytných a hospodářských objektů, zemědělských usedlostí, technických i sakrálních staveb. Po ukončení obou výstav byly vráceny jejich tvůrcům, nebo do muzeí, která modely na výstavy zapůjčila.
V průběhu 20. století na tyto aktivity navázalo několik dalších modelářů, kteří se při své práci inspirovali a inspirují jak stavbami, které se dochovaly, Tak i dobovými fotografiemi, kresbami či stavebními plány objektů, které musely ustoupit nové zástavbě. Mezi ně patří i významný český modelář Josef Lice Hamer z Pilínkova u Liberce, který od roku 2009, kdy postavil první model roubeného domu z našeho regionu, dokončil více jak čtyřicet modelů velkých objektů a mnoha dalších drobných staveb. Ty první vyráběl v měřítku 1:35. 1:48. V posledních letech je mu bližší měřítko 1:72. Při realizaci modelů vychází buď z vlastní fotografické dokumentace, u staveb, které již neexistují, pak ze stavebně technické dokumentace NPÚ v Liberci, z kreseb malíře Jana Prouska a etnografa Josefa Václava Scheybala. Často vychází i z archivní fotografické dokumentace, kterou disponují muzea v regionu, například Muzeum Českého ráje v Turnově. Podle těchto podkladů si jednotlivé modely do detailu rozkresluje. Teprve po zpracování výkresů přistupuje k realizaci. Předností jeho práce je přesnost, věrnost původní předloze a dokonalá propracovanost detailů staveb, jako jsou štíty a lomenice, ostění a tvarosloví dveří a oken, střešní krytina, ad. Ke každému modelu pak následně zpracovává podrobnou dokumentaci. Jak sám uvádí, zhotovení jednoho modelu tak představuje 200 až 300 hodin trpělivé práce.
Model zachycuje roubený dřevěný patrový dům z roku 1820, který byl součástí velké zemědělské usedlosti. V roce 2010 byl spolu s dalšími objekty areálu zbourán. Model, který Josef Licehamer vytvořil v měřítku 1:72, je vedle fotografií Petra Matouška z 20. let 20. století a fotografií MUDr. Jiřího Šolce pořízených o několik let později, jedním z mála dochovaných dokladů o této kulturní památce. Do turnovského muzea se podařilo těsně před demolicí převézt několik zajímavých stavebních elementů, a to 2 okna s profilovaným ostěním, vyřezávaný sloupek z pavlače a medenec z kachlových kamen.
Patrový roubený dům s trojdílnou dispozicí světnice – komora – chlév byl typickou ukázkou lidového stavitelství v oblasti Českodubska. Roubené patro obytné části domu bylo neseno vyřezávanými podstávkami, které podpírají zhlaví stropních trámů. Na štítové straně byly kryty šindelovou stříškou. Obytná část domu byla v obou patrech sroubena z mohutných trámů. Hlavní obytná místnost domu byla v interiéru obezděna. Podlaha v místnosti zůstala dřevěná, v místě původních kamen byla položena dlažba. K hlavní obytné místnosti byl přistavěn roubený výměnek, zakrytý pultovou střechou. Do prvního chléva se vstupovalo z prostoru síně, do druhého byl možný vstup ze zápraží. Hlavní síň domu byla zděná. V jejím prostoru se nacházela černá kuchyně. Ze síně se vstupovalo do patra po dřevěném schodišti. Velká komora nad světnicí byla rozdělena na dvě obytné místnosti. Z pavlače, vedené na nádvorní straně domu, se vstupovalo do tří komor, umístěných nad chlévy. Všechny byly opatřeny povalovými stropy. Dům byl zastřešen sedlovou střechou, původně krytou šindelem, v 50. letech 20. století byl nahrazen cementovými taškami. Vstup do domu chránila tzv. beseda, dřevěná veranda s-2 Štítová stěna domu byla v obou podlažích dvouosá, ukončená patrovou vyřezávanou lomenicí. V přízemí obytné části byla okna dvojitá, dvoukřídlá, čtyřtabulková, lemovaná profilovaným ostěním. Okna v prvním patře domu byla jednodílná se dvěma křídly, s bohatě profilovaným ostěním. Dům byl postaven v uzavřeném dvoře, který byl přístupný zděnou bránou se dvoukřídlými vraty a dřevěnou brankou.
Vladimíra Jakouběová, kurátorka sbírkových fondů etnografie
v