Rok hospodáře – Advent a Vánoce

Jak se promění expozice Dlaskova statku v listopadu a prosinci? Dlaskův statek v Dolánkách poprvé ve své historii přiblížil návštěvníků obyčeje a zvyky, které se váží ke svátečním dnům v listopadu. Zatímco říjen je měsícem, který krom honů a posledních lečí jiné významné obyčeje v lidovém prostředí neprovázely, v listopadu tomu bylo jinak. Návštěvníci mají příležitost seznámit se s obyčeji, které ve vesnických usedlostech provázely svátky Všech svatých a Dušiček, například jaké se podomácku chystaly ozdoby na hroby bližních i jaké se při této příležitosti peklo obřadní pečivo. Ve velké světnici Dlaskova statku bude prostřena svatomartinská hostina a vše, co k ní patřilo. Listopad byl také obdobím posledních zábav a tancovaček před adventem, které se konaly na svátek svaté Cecílie a svaté Kateřiny. Co a jak bylo třeba na ně nachystat, poznají návštěvníci v čeledníku. Závěr měsíce listopadu je spojený se svátkem svatého Ondřeje. Tento přímo magický den byl vždy považován za příhodný pro věštění budoucnosti. Podobně jako u mnoha jiných křesťanských svátků tak i v tomto případě má tradice věštění, spojená s tímto dnem, mnohem starší kořeny. Souvisí s kulty pohanských démonů. Jaké praktiky při předpovídání svého dalšího osudu lidé o svatoondřejské noci prováděli, se na Dlaskově statku dozvíte právě v listopadu.

Na začátku prosince pak expozice projde další změnou. Ožije přípravami na jedny z nejkrásnějších svátků v roce i připomínkou významných dnů v období adventu a Vánoc. Návštěvníky čeká ještě jedna novinka. Pokud zavítají na Dlaskův statek v sobotu 16. prosince, bude na ně od 13.00 hodin čekat horký punč, medový perník, ale také řezbář Aleš Vostřez s ukázkou řezby dřevěných forem na tlačený perník a Alena Tomášová, se kterou si všichni zazpíváme vánoční písně a koledy.

Advent a vánoční svátky na Dlaskově statku
Na závěr návštěvní sezóny připravilo Muzeum Českého ráje na Dlaskově statku již tradiční expozici, která návštěvníky uvede do přípravy a vlastní oslavy vánočních svátků v selské usedlosti. Expozice se se věnuje obřadům a obyčejům adventu, který měl být „postem těla a přípravou duše“ na blížící se svátek Narození Páně, ale také přástkám, obchůzce Barborek, pečení vánočního pečiva a přípravám štědrovečerní hostiny. Období Adventu bylo pro vesnické obyvatelstvo spojeno nejen se zaslouženým odpočinkem po skončení práce na polích i v sadech, ale i s různými pracovními činnostmi, jako byly dračky a přástky. V kraji kolem Jizery se při nich obvykle scházely ženy z vesnice v jedné chalupě. Na podzim od večera do půlnoci, v zimě od brzkého odpoledne. Na přástky si ženy nosily vlastní přeslici, přást a vřeteno, někdy i kolovrátek, olej na svícení a malé občerstvení. Jestliže předly pro hospodyni, u níž se scházely, dávala jim na poslinek nebo na procitnutí jablka, křížaly a kyselé zelí a v některé dny hospodyně chystala i pohoštění – třeba sejkory. V sobotu, v neděli, někde i ve čtvrtek se nepředlo, říkalo se „co se v sobotu napřede, to tkadlec ukradne“. Zákaz předení platil také ve svátek sv. Lucie, Barbory a od Vánoc do Tří králů. Přástky byly poměrně dlouhou únavnou prací. Proto si je přadleny zpestřovaly různými hrami, mládenci dívky strašili, za okna dávali různé figuríny ze slámy nebo vydlabanou dýni upravenou jako umrlčí hlavu. Nejoblíbenější byly přástky nedělní, kdy se nepředlo, ale jen vyprávělo, zpívalo a hodovalo. Nedělním přástkám se říkalo Šejdovec a tančilo se při něm při zvuku harfy.  Dnů, které zbývaly do Vánoc, se taky plně využívalo k důkladným přípravám Štědrého dne. K úklidu, chystání betlémů a také k přípravě obřadního jídla a pečiva. Pokrmy byly připravovány z plodin, které představovaly plodnost, sílu a zdraví – obilí, mák, šípek, houby, med a česnek. Kromě cukroví a perníčků se pekly vánočky, koláče pro koledníky, výslužkové koláče pro čeleď, tzv. vrkoče, i tzv. obětiny – figurky kohoutů, hus nebo krav, které se zavěšovaly do chléva. S přípravou těsta a pečením byla spojena řada pověrečných praktik, pomocí kterých se předpovídal zdar úrody, zdraví nebo vdavky. Pečivo bylo určené nejen pro rodinu, ale i pro koledníky.  Poslední adventní týden se v chalupách na vesnici využíval nejen k pečení pečiva, ale i k důkladnému úklidu, výrobě vánočních ozdob ze slámy, jablíček a ořechů nebo k chystání betlémů. Čeledíni vyháněli dobytek ze stáje, nastlali čerstvou slámu, opravili žlaby a jesle pro zakládání krmení.  Po celém domě se drhlo a smýčilo, světnice se bílily, nově se povlékaly peřiny, na stůl se nachystala bílá plachta a naleštěné slavnostní nádobí. Po úklidu se dům vyzdobil zeleným chvojím, na stavění betléma se připravil chmerek (mech). Všechny tyto práce byly spojeny s praktikami, které jsou dokladem úcty našich předků nejen k náboženské tradici, ale také ke zdrojům obživy – k půdě, domácímu zvířectvu a přírodě. Chcete-li se o nich dozvědět víc, zajděte na Dlaskův statek v Dolánkách. Otevřeno je denně kromě pondělí …..  -Jak-

Dlaskův statek v Dolánkách / 1. 11. – 30. 12. 2023 

Vánoční otevírací doba Dlaskova statku:
24.–26. prosince zavřeno, 27.–30. prosince otevřeno od 9:00 do 16:00, 31. prosince – 1. ledna zavřeno 

Svátek Všech svatých a Dušičky na Dlaskově statku

Dlaskův statek v Dolánkách představí v listopadu obyčeje spojené v lidové tradici se svátkem Všech svatých a Dušiček. Po staletí o těchto svátcích lidé vzpomínají na ty, kteří už nejsou mezi námi. Navštěvují hroby příbuzných a přátel, zdobí je květy a zapalují svíce za spásu jejich duší. Svátek Všech svatých je dnem, kdy si lidé připomínají všechny svaté, nejen ty, kteří byli kanonizováni, ale všechny, kteří žili příkladným životem. Západní křesťané ho od 7. století slaví 1. listopadu, kdy ho papež Řehoř III. z května přesunul na výroční den křesťanského vysvěcení římského Pantheonu, původně pohanského chrámu olympských bohů. Římskokatolická církev v 10. století k tomuto svátku přidala následující den svátek Dušiček, který je vzpomínkou na ty, kteří věčné blaženosti dosud nedosáhli a jejichž duše dosud pobývají v očistci. Společným jmenovatelem obou bylo přesvědčení, že se v tyto dny otevírá brána podsvětí a stírá se hranice mezi světem živých a světem mrtvých. Hlavním obsahem obyčejů a zvyků, které je provázely, byla proto komunikace se zemřelými předky. Nejen v českém prostředí byl obecně rozšířený názor, že ve svatovečer Dušiček vystupují duše zemřelých z očistce, aby si odpočinuly od svých útrap. Navštěvují svoje bývalé domovy, kde je příbuzní vítají. Podobné představy byly rozšířené i jinde ve světě a souvisela s nimi řada praktik. Dodnes jsou dodržovány například u ostrovanů, kde duše zemřelých vítají speciálně vyrobenými stojany, na které kladou vzácné druhy ovoce, a v každém domě jim obětují jídla, která kladou na postel. V Tibetu probíhá slavnost zemřelých okázale v doprovodu modliteb, cinkání zvonců a slavnostního osvětlení, které má duše vítat a zároveň jim svítit na cestu do jejich bývalých domovů. Rozsvěcují se budovy klášterů i střechy domů na pláních. Do temna noci rozzářeného světly zní dunění trubek a gongů. V severských zemích se podle starých legend mrtví vracejí ke svým krbům. Představují je řetězy, zavěšené nad ohništěm. Pokud se řetěz chvěje, znamená to, že se duše chvěje v očistci, pokud řetěz spadne, pak duše velmi trpí. V asijských zemích je vítání duší spojeno s hudbou, která je rytmická, hlučná a provází noční veselí. S východem slunce hudba utichá a mění se v pomalé bubnování na rozloučenou. Lidé zde věří, že duše se vracejí na duších koní, a proto je před každými dveřmi nachystán kůl, k němuž je možné koně přivázat, a dvůr je poházen slámou. V našem prostředí byly obyčeje spojené s těmito dny prozaičtější. O svátcích se dvakrát zvonilo. Poprvé o půlnoci na Všechny svaté, kdy duše opouštěly očistec, a ráno na druhý den, kdy se musely do očistce vrátit. Hospodáři plnili lampy místo olejem máslem, aby si s ním mohly duše zemřelých potřít spáleniny, které utrpěly v očistci. K ochlazení duší mělo sloužit studené mléko, přichystané na stole. Ulevit jim mělo i sypání mouky do ohně. Aby se „dušičky“ nevyplašily, nemělo se zametat. Pískalo-li v kamnech, věřilo se, že dušičky pláčou. Někteří etnologové tento zvyk spojují s dávným obětováním pokrmů mrtvým a s obřadní konzumací pokrmů na počest zemřelých předků. Proto jsou tyto svátky spojené s obřadními pokrmy. Tradičně se pekl „dušičkový“ chléb, tzv. svaté kosti. Z bílé mouky pro rodinu, z černé mouky pro čeleď. Pekly se i „dušičky“ – čtvercové bochánky plněné povidly nebo mákem. S křesťanstvím pak souvisí rozdávání tohoto pečiva jako projevu milosrdenství. Darování pečiva chudým, dětem a žebrákům představovalo dobrý skutek, který měl zabránit utrpení duší v očistci. Zvláštní význam mělo obdarování žebráků, kteří byli považováni za jakési Boží posly, kteří se modlili za spásu duší. Svátky byly i příležitostí k tomu, aby se početné rodiny na hřbitovech sešly a společně upravily rodinný hrob. Ten se pokryl chvojím, do kterého se zapichovaly doma vyrobené papírové květiny. Další potřebné věci se nakupovaly přímo u hřbitova. Svíčkové báby tu prodávaly svíce a v našem kraji i skleněné poklopy a „františky“. Ze hřbitova se potom chodilo domů ke společnému obědu nebo malému posezení a modlitbě za zemřelé. Všechny tyto obyčeje a zvyky byly v lidovém prostředí spojené s vírou, že duše blízkých budou v tyto svátky s námi.
Dlaskův statek v Dolánkách poprvé ve své historii přiblíží návštěvníkům obyčeje a zvyky, které se váží k ke svátečním dnům v listopadu. Zatímco říjen je měsícem, který krom honů a posledních lečí jiné významné obyčeje v lidovém prostředí neprovázely, v listopadu tomu bylo jinak. A právě proto se muzeum rozhodlo změnit řád návštěvních dnů – v říjnu objekt uzavřít, aby se mohl nachystat na novou expozici, která v listopadu a prosinci návštěvníkům představí tradiční zvykosloví posledních dvou měsíců v roce. Návštěvníci tak budou mít příležitost seznámit se s obyčeji, které ve vesnických událostech provázely svátky Všech svatých a Dušiček, například jaké se podomácku chystaly ozdoby na hroby bližních, i jaké se při této příležitosti peklo obřadní pečivo. Ve velké světnici Dlaskova statku pak bude instalována svatomartinská hostina a vše, co k ní patřilo. Listopad byl také obdobím posledních zábav a tancovaček před adventem, které se konaly na svátek svaté Cecílie a svaté Kateřiny. Co a jak bylo třeba na ně nachystat, to návštěvníci uvidí v čeledníku. Závěr měsíce listopadu je spojený se svátkem svatého Ondřeje. Tento přímo magický den byl vždy považován za příhodný pro věštění budoucnosti. Podobně jako u mnoha jiných křesťanských svátků, i v tomto případě má tradice věštění, spojená s tímto dnem, mnohem starší kořeny. Souvisí s kulty pohanských démonů. Jaké praktiky při předpovídání svého dalšího osudu lidé o svatoondřejské noci prováděli, i to se na Dlaskově statku v listopadu dozvíte.