Původ zvyku

Kořeny masopustu se dávají často do souvislosti s tzv. bakchanáliemi, slavnostmi vína pořádanými ve starověkém Římě v polovině března a s římským novým rokem, který se podle starého kalendáře slavil 1. března. Některé prvky zvyku mohou být ale ještě starší.

V liturgickém kalendáři začíná masopustní období jíž 7. ledna, po svátku Tří králů, a končí na masopustní úterý, jehož datum je proměnlivé, a může být kdykoliv mezi 3. únorem a 9. březnem. To je způsobeno skutečností, že datum Vánoc určuje solární cyklus, zatímco pro Velikonoce je rozhodující cyklus lunární.

Období, kdy se s nadějí očekával příchod jara bylo spojeno s bujarými oslavami, často až nadměrným jídlem a pitím, pořádali se svatby, taneční zábavy a zabíjačky. Slavilo se přečkání nejtěžších měsíců v roce, hodováním, především konzumací tučných pokrmů bylo třeba nabrat sílu po zimě, a především se připravit na období půstu, které začíná popeleční středou a končí na Zelený čtvrtek.

Slovo masopust může tedy znamenat „maso (o)pust“ a vztahovat se tak k nadcházejícímu půstu, tak i naopak „maso (po)pust“ tedy naopak nabádat k větší konzumaci, před postním obdobím.

Velice podobný masopustní zvyk se ještě dodržuje poblíž Šluknova v Čechách. Člověka oblečeného jako Divokého muže honí ulicemi tak dlouho, až se dostane do úzké uličky, přes níž je napnutý provaz. Muž o provaz zakopne, a jak padá, jeho pronásledovatelé jej dohoní a chytí jej. Kat se rozmáchne a probodne mečem měchýř naplněný krví, který má Divoký muž připevněný kolem těla. Divoký muž umírá a země kolem rudne proudem krve. Příštího dne uloží slaměného panáka, který vypadá jako Divoký muž, na nosítka a za doprovodu davu jej odnesou k rybníku, do něhož ho hodí kat. Obřad se jmenuje pohřbívání „Masopustu“. Fraser – Zlatá ratolest

Masopustní hody byly ve středověku oblíbeny i panovníkem a šlechtou, jak dokládají dobové záznamy.

Léta 1398 král Václav na konec masopustu rozkázal učiniti slavné hodování a zval k sobě purkmistra a konšely Starého i Nového měst Pražských a některé z pánův, též i z rytířstva.

Král Albrecht při masopustních radovánkách s omladinou Vratislavskou se tak rozveselil, až si nohu zlámal.

(Zíbrt – Staročeské obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy.)

Postoj tehdejší církve byl k masopustním zábavám pro jejich nevázanost a „nekřesťanskost“ negativní a snažila se je omezit.

Poslední čtvrtek před vrcholem masopustu se nazývá Tučný, což se vztahuje k tradici hostin a zabíjačkových hodů, které se v tento den často pořádaly.

Samotných vyvrcholením masopustního období jsou tři poslední dny, tedy neděle, pondělí a úterý. V tyto dny se konaly a konají různorodé hry, obchůzky hostiny, taneční zábavy apod. tyto tradice variují v závislosti na lokalitu, kdy každá oblast i obec si vytváří své specifické masopustní zvyklosti.

Masopustní masky

Masopustní a karnevalové masky dnes mají především estetickou a zábavní funkci. Ovšem obecně masky a přestrojení měli a v některých kulturách dodnes mají i účel rituální. Fungují na principu podobnostní magie, umožňují svému nositeli dočasně hrát roli transcendentální bytosti – božstva, totemového zvířetem ducha předků, či jako v případě masopustu archetypální postavy, která zosobňuje typické vlastnosti. Takovéto figury mají svou danou úlohu a charakter, bez ohledu, kdo se daný rok jejich role zhostí.

Nošení masky má i psychologický rozměr, člověk v masce samozřejmě přizpůsobuje své chování roli, kterou hraje, ale maska zároveň poskytuje svému nositeli určitou anonymitu, a tím zmírňuje zábrany.

Masopust – Bakchus

Postava má podobu tlustého muže – personifikaci nestřídmosti, poživačnosti. Předlohou pro tuto figuru je antický bůh Dionýsos (Bakchus), bůh vína, plodnosti, veselí a úrody. Někde je Masopust symbolicky pohřbíván, jako jinde kobyla, basa nebo medvěd.

Laufr, Strakáč, Strakatý

Strakatých může být celá skupina. Jedná se o postavy v podobě šašků, pro něž je charakteristický „strakatý“ oděv, pošitý útržky barevných látek a vysoká čepice zdobená střapcem.  Barvy měli představovat pestrý a šťastný rok.

Z této skupiny se vyděluje Laufr, který spolu s Masopustem průvod vede a je jeho mluvčím při návštěvě jednotlivých domů.

Pohřebenář – Slaměný

Komplikovaná tradiční maska, kterou tvoří oblek ze slámy a hrachoviny a na hlavě vysokou slaměnou čepici se střapcem. Z jeho oděvu i ženy braly stéblo slámy, které vkládaly do kurníků, aby drůbež dobře snášela.

Medvěd

Medvěd je jednou z nejstarších a nejtypičtějších masopustních masek. Maska je doložena už v 6. století. Symbolizuje plodivou sílu, proto je jeho úkolem zatančit si s ženami – dívkami v každém stavení, aby jim magicky zajistil zdravé potomky. Stejně tak měl dopomoci k dobré úrodě. Medvěda obvykle vodil muž v masce medvědáře, někde se ale objevuje samostatně.

Kobyla – Klibna

Maska v podobě koně, kterou mohli tvořit dva lidé, jeden přední a jeden zadní část těla, nebo jeden muž v masce koně, někdy měla také kobyla jezdce. Při některých masopustních obchůzkách hraje kobyla zásadní roli. Masopust zde vrcholí její hrou, při které je kobylka popravena za všechny špatnosti, co se ve vsi staly a následně očistěná znovu oživena.

Její náročnější a strašidelnější variantu tvořila tzv. brůna, která mívala rohy.

Turci, Hejtmani

Masky ve vojenských uniformách. V některých krajích předvádějí kolový tanec se šavlemi. Mívají vysoké čepice ozdobené barevnými květy, které jako oděv strakatého, mají představovat pestrost roku.

Žid

Etnicky stereotypizovaná postava žida jako obchodníka. Pravděpodobně se jedná o pozdější verzi starší masky, která svou podobou připomínala ptáka (našité peří a zobák).

Atributem masky žida je dlouhý červený noc (dříve zobák), pytel a hůl s řetězem, kterým chřestí. I tato maska je symbolem plodivé síly.

Ras

je personifikací plodivé síly a bývá vybaven falickým symbolem v podobě hole či palice.  Ras (někdy řezník) v rámci své role zjišťuji v jednotlivých domech zdravotní stav zvířat i lidí a nabízí v žertu své služby. V některých oblastech zastává i jednu z nejvýznamnějších rolí v rámci masopustních obřadů, když provádí popravu a znovuoživení odsouzené kobylky.

Masopustní průvody zůstávají v Pojizeří poměrně živou a v celé řadě obcí pořádanou tradicí. Za jejich organizací stojí obvykle obec, TJ Sokol nebo místní kulturní spolky. Nejvíce tradičních masek a her bylo možno zdokumentovat na masopustu v obci Trávníček, na Dlaskově statku v Dolánkách a do značné míry i v Železném Brodě. Vyšší zastoupení tradičních prvků je dáno skutečností, že se zde do organizace zapojují folklorní spolky a muzea, a akce mají předem připravený scénář. Zde se tak můžeme dostat na pomezí folkloru a folklorismu, zvyk se zde však nejvíce přibližuje své tradiční podobě.

V jiných obcích probíhá masopust více spontánně, a kromě několika tradičních masek zde lze vidět i řadu postav z popkultury – v průvodu tak například v Rovensku šla tradiční masky kobyly, Pat a Mat a Spiderman. Některé masky svou podobou reagují na současnou situaci ve světě, na třech dokumentovaných místech se tento rok objevili například lidé v kostýmech ukrajinských vojáků, v Trávníčku bylo možné potkat masku Antigenní test a v Lestkově Anti covid team.

Ve většině zkoumaných lokalit proběhla alespoň jedna z masopustních her. Nejčastěji je pohřbívána basa (Železný Brod, Bzí…), koná se svatba (Rovensko, Dolánky…) a na závěr masopustu v Rovensku byla po přečtení prohřešků symbolicky obětována kobylka a potom kolektivně znovu vzkříšena.

V průvodech se velmi často objevuje vůz tažený častěji koňmi, někdy traktorem. V Rovensku tento vůz vezl kapelu, jinde byl zdobený a jeli na něm děti, v Trávníčku a na Vyskři jej táhli sami účastníci a sloužil jako pojízdné občerstvení.