Keramická nádoba z Ohrazenic u Turnova
Po celý měsíc květen ji můžete vidět v expozici muzea.
Na jaře roku 2022 probíhal v k. ú. Ohrazenice u Turnova záchranný archeologický výzkum vyvolaný stavbou polní cesty HPC10. Výzkum spočíval v liniové skrývce na nevýrazném návrší západně od obce v blízkosti rychlostní silnice na Liberec. Pracovníci archeologického oddělení prozkoumali 147 jam, které dokládají existenci pravěkého osídlení v mladší až pozdní době bronzové a starší době římské. Jedná se o nově objevenou lokalitu, která obohacuje poznání vývoje pravěkého osídlení na Turnovsku.
Nyní již k samotnému exponátu. Jedná se o velkou nádobu s esovitou profilací, neboli dvoukónickou nádobu. Našla ji naše kolegyně Kateřina Jakubičková na dně větší jámy č. 135. Nádoba byla rozbitá, nicméně díky počtu a velikosti navazujících fragmentů se ji podařilo paní Anně Kellerové rekonstruovat – doplnit sádrou a vytvarovat do původního tvaru. Původní hmotnost 19 střepů před dotvarováním nádoby činila 2,8 kg, při rekonstrukčním tvarování nebyly užity tři malé střepy, které na ostatní nenavazovaly. Nádoba má při okraji průměr 33–34 cm, při dně je průměr 9 cm, obvod výdutě činí 1,44 cm a výšku má 31–32 cm. Povrch těla nádoby není nijak zdobený ani drsněný, stejně tak nemá žádné prvky vnitřek nádoby.
Interpretace funkce nádoby není jednoznačná. Podle rozměrů by mohla spadat do kategorie tzv. zásobnicových nádob sloužících k uskladňování potravin. Nicméně s ohledem na velmi tenké stěny 4 – 6 mm a chybějící drsnění povrchu, které je pro zásobnice typické, musíme tuto domněnku odmítnout. Nádoba tedy sloužila spíše k přenášení lehčích vysušených potravin. Jakým způsobem došlo k jejímu deponování na dně jámy, je pro nás také neznámou. S ohledem na fakt, že fragmenty nádoby ležely přesně na dně jámy, nabízí se možnost, že ji tam patřičně umístil obyvatel osady a poté došlo k zaplnění jámy. Zda šlo o rituální akt, nebo o prostý zásyp jámy odpadem v okamžiku, kdy jáma již nesloužila svému původnímu účelu – tj. zřejmě obilné silo, se můžeme pouze dohadovat.
Nyní již k samotnému exponátu. Jedná se o velkou nádobu s esovitou profilací, neboli dvoukónickou nádobu. Našla ji naše kolegyně Kateřina Jakubičková na dně větší jámy č. 135. Nádoba byla rozbitá, nicméně díky počtu a velikosti navazujících fragmentů se ji podařilo paní Anně Kellerové rekonstruovat – doplnit sádrou a vytvarovat do původního tvaru. Původní hmotnost 19 střepů před dotvarováním nádoby činila 2,8 kg, při rekonstrukčním tvarování nebyly užity tři malé střepy, které na ostatní nenavazovaly. Nádoba má při okraji průměr 33–34 cm, při dně je průměr 9 cm, obvod výdutě činí 1,44 cm a výšku má 31–32 cm. Povrch těla nádoby není nijak zdobený ani drsněný, stejně tak nemá žádné prvky vnitřek nádoby.
Interpretace funkce nádoby není jednoznačná. Podle rozměrů by mohla spadat do kategorie tzv. zásobnicových nádob sloužících k uskladňování potravin. Nicméně s ohledem na velmi tenké stěny 4 – 6 mm a chybějící drsnění povrchu, které je pro zásobnice typické, musíme tuto domněnku odmítnout. Nádoba tedy sloužila spíše k přenášení lehčích vysušených potravin. Jakým způsobem došlo k jejímu deponování na dně jámy, je pro nás také neznámou. S ohledem na fakt, že fragmenty nádoby ležely přesně na dně jámy, nabízí se možnost, že ji tam patřičně umístil obyvatel osady a poté došlo k zaplnění jámy. Zda šlo o rituální akt, nebo o prostý zásyp jámy odpadem v okamžiku, kdy jáma již nesloužila svému původnímu účelu – tj. zřejmě obilné silo, se můžeme pouze dohadovat.