Koruna pro císaře z Elby – Kopie císařské koruny Napoleona Bonaparta (krátkodobá prezentace 13. 1. – 6. 2. 2022)

Od 13. ledna bude krátce v Klenotnici turnovského muzea vystavena kopie císařské koruny Napoleona Bonaparte, kterou po více než ročních přípravách a realizaci dokončil výtvarník Jiří Urban pro soukromého investora.

„Tuto korunu jsem zhotovil na přání soukromého sběratele a měla by být součástí vznikající naučné nadační sbírky, prozatím v utajení. Jako u každé podobné práce se musí začít s podrobným rozkreslením detailů, případně zhotovením proporčního modelu, ujasněním pracovních postupů
a zabezpečení potřebného materiálu. Tato císařská koruna Napoleona Bonaparte působí křehkým, vzdušným a poměrně jednoduchým, ale vkusným dojmem. Je zdobena čtyřiceti krásnými rytinami v kameni rozprostřenými ve čtyřech řadách na osmi poloobloucích tvořících kupolovitou klenbu zakončenou koulí s křížkem na vrcholu. Oblouky vycházejí z osmi rostlinných motivů nízké kovotepané (ciselované) korunky střídajících se s kruhovým zdobným prvkem. Všechny díly jsou k sobě spojeny v jeden celek šroubením. Výška koruny je cca 23 cm a průměr 18,5 cm. Práce si vyžádala více než rok času vzhledem k výrobě nádherných rytin v kameni, které zhotovila Eva Víšková-Mrákotová. Rytiny jsou opět provedeny v přírodním kameni s co nejvěrnějším dostupným zabarvením a přesností jako na originále,“ doplnil ke své práci šperkař Jiří Urban.

Originál, který je vystaven v Louvru, nechal Napoleon Bonaparte zhotovit ke své korunovaci v roce 1804 a při samotném obřadu si nejprve na hlavu vsadil zlatý vavřínový věnec, kterým demonstroval svou příslušnost k řadě římských císařů, a poté si nasadil i novou korunu, která je volnou nápodobou koruny Karla Velikého, aby byl uveden i do vztahu k historickému sjednotiteli Evropy. Koruna sestává z obroučky, z ní vybíhá osm půloblouků – kamar, které se na vrcholku protínají, a celou korunu završuje křížek.  Koruna Karla Velikého byla spolu s dalšími dvaceti dalšími, uloženými v pokladnici chrámu Saint Denis, zničena během Velké francouzské revoluce, takže Napoleonovi zlatníci se mohli opřít jen o její popis a grafické vyobrazení. Napoleon pak svou korunu použil i ke své druhé korunovaci po návratu v roce 1815, ale zdá se, že to byl poslední korunovační klenot vyrobený pro francouzského panovníka. Napoleonův nástupce, Ludvík XVIII., zrušil obřad korunovace a další francouzský král Karel X., jenž obřad opět obnovil, se nechal korunovat korunou Ludvíka XV. z roku 1722, která řádění revolucionářů naštěstí přežila.

„Někdejší císařové rádi zdůrazňovali svou legitimitu a návaznost na římské imperátory použitím antických gem, řezaných v onyxech, sardonyxech a chalcedonech, a na čtyři desítky takových rytin zdobí i Napoleonovu korunu. Koruna je osázena kameny, které zdobí starořecké motivy jako tančící dívka s vířícími šaty a amforou, dvojportrét urozeného páru, červenobílá (sardonyx) bohyně války Athéna nebo křesťanský archanděl Michael, obránce víry, který vyhnal Adama s Evou z ráje. Skutečná velikost je od 12 mm (archanděl) po 30 mm (dvojportrét řezaný v bílém mramoru),“ doplnil Miroslav Cogan, kurátor sbírky výtvarného umění a šperku.

Stejně jako v případu Urbanovy kopie koruny v Cáchách (vystavili jsme ji na konci roku 2019), kterou nechal pro relikviář Karla Velikého zhotovit náš císař Karel IV., také v kopii Napoleonovy koruny se Urban rozhodl pro obtížnější, ale autentičtější cestu, pro rytiny v přírodních kamenech. S nimi se opět mistrně vypořádala Eva Víšková-Mrákotová.

„Když jsem před dvěma lety dostala možnost vypracovat kameje na korunu Karla IV. (koruna uložená v Cáchách na bustě Karla Velikého), rozhodla jsem se pracovat s přírodními kameny. Byla to pro mě výzva a zakončení životního „poslání“. Koruna císaře Napoleona byla vybrána jako další koruna osazená antickými kamejemi. Práce na ní byla složitá vzhledem k nekvalitní dokumentaci jednotlivých kamenů. Nejprve bylo třeba vybrat surovinu přibližující se předloze barvou a hlavně velikostí.  Jsou to opravdu velké acháty. V této fázi jsem měla chuť všechno odmítnout. Nicméně mě to najednou vtáhlo a začalo se postupně ukazovat, že je možné odvodit z mnoha pohledů pravděpodobnou podobu kamejí. Samotná práce byla pomalá, náročná na soustředění i na vhodné nářadí a ostatní prostředky. Dokončení jsem několikrát musela odložit, protože síly ubývaly a nechtěla jsem práci ošidit. Jako vždy je možné vše zlepšovat. Po předání kamenů jsem neviděla, jak pokračuje práce na koruně, a jsem velice ráda, že ji Muzeum Českého Ráje vystavuje,“ doplnila Eva Víšková-Mrákotová.

Další unikátní zlatnické dílo z rukou Jiřího Urbana si mohu návštěvníci muzea prohlédnout od 13. ledna do 6. února 2022.

Klenotnice muzea / 13. 1. – 6. 2. 2022